Morové rány, zatmění slunce, kobylky. Tyto pohromy bývaly zpravidla vykládány jako špatná znamení, věštící minimálně neúrodu, drahotu či vojnu. Tak tomu bylo i roku 1544, kdy se podle kronikáře snesl ve Strážnici na velkou louku nesčíslný počet kobylek, přesněji sarančat stěhovavých (Locusta migratoria).
Ty během jediného dne sežraly trávu od té míry, že z louky, ze které se běžně sklízelo na 150 fůr sena, bylo možno po náletu hmyzu sklidit fůru sotva jednu. Kobylky se poté rozdělily na tři díly:
Jeden letěl do Rakous, druhý do Slezska a třetí na Moravu; nejprve na Ivančice a odtud druhého dne na Třebíč. Tam sežraly obilí a trávu a lidé je museli odháněti pomocí kotlů a lomozem o železo a také zvoněním na chrámové zvony.
Potom se kobylky usadily kolem Stonařova a Dlouhé Brtnice a podle kronik jejich hejno vypadalo jako hustá mlha nebo kouř, a to v takové síle, že zakrylo sluneční zář. Šustění kobylek, které požíraly vše kolem, bylo slyšet velmi daleko a oznamovalo tak celému kraji nepochybně nadcházející saskou válku, ke které došlo v roce 1546.
A toto neblahé znamení v podobě nevídaného mračna kobylek zasáhla Třebíčsko a Jihlavsko v pátek před Vavřincem 8. srpna 1544.
(Poznámka: Často se u této popsané události v novodobých pracích chybně uvádí datum 18. srpna 1544. Je to způsobeno chybnou interpretací data na gregoriánský kalendář, který vstoupil v platnost roku 1582. A dle tohoto nového kalendáře skutečně by býval byl 8. srpen 1544 srpnem 18. Jenže v roce 1544 ještě platil starý kalendář, což mnozí dnešní autoři pomíjejí.)