Výročí, rodáci, události v historii kraje Jihlavského

Na našem homeopatickém eshopu:

29. září 1563 – jihlavský zvon Zuzana a moc modlitby Angelus Domini.

V roce 1456, tři roky po dobytí největší křesťanské metropole světa, „druhého Říma“ Konstantinopole (v současnosti stále od roku 1930 Istanbul, kdysi řecky Byzantion, slovansky nazýván Cařihrad – dobyt Turky 1453) se turecký paša Mohammed II. rozhodl vyrazit ve vražedném tažení dále na západ. Hodlal po Konstantinopoli zasadit smrtící úder i všem ostatním křesťanským zemím.

Jihlavský zvon Zuzana, druhý největší zvon na Moravě. (Foto: Luboš Pavlíček)

Zázračné zachránění před Turky skrze zvony a modlitbu Angelus…

V reakci na toto smrtelné ohrožení křesťanské Evropy římský papež Kalist III. zveřejnil okružní list o modlitbě Anděl Páně (Angelus Domini). Kalist v něm ve všech křesťanských zemích nařizuje každodenní trojí zvonění, po rozednění, v pravé poledne a pak při soumraku, při kterém se všichni křesťané vždy měli sjednotit v modlitbě a na ohrožené křesťanstvo tak přivolávat Boží ochranu prostřednictvím vždy tří Zdrávasů a modlitby Otče náš.

A toto papežovo doporučení nové modlitby, kterou se ostatně mnozí třikrát denně modlíme až dodnes, mělo úspěch!

Obrovskou přesilu tureckých vojsk, valící se zdánlivě nezastavitelně již k samému srdci Evropy, totiž náhle nečekaně rozdrtil u obleženého Bělehradu 11. srpna 1456 uherský vojevůdce Jan Hunyadi. Mohamed II. byl nucen i se svojí armádou obrátit se na panický útěk a Evropa tak byla tehdy poprvé na další desítky let zachráněna od smrtelného tureckého ohrožení.

Rozkvět zvonařství…

Od této chvíle, kdy modliba Angelus za hlaholu zvonů takto poprvé zázračně zachránila západní křesťanstvo, nastal nový rozkvět zvonařství také v našich zemích. Potřeba každodenního trojího zvonění ke stále více oblíbené denní modlitbě Anděl Páně si totiž vyžádala pořízení zvonů na každé dostupné místo. Zvonice vznikaly i v malých vesničkách, kde nebyl poblíž žádný kostel, ale také velké městské chrámy začaly své zvonice překotně doplňovat o další mistrovská zvonařská díla.

Stranou v následujích desetiletích nezůstala ani královská Jihlava. Když v roce 1523 vypukl ve městě obrovský požár a padly mu za oběť i zvony na věži svatého Jakuba, konšelé, nebetyčně hrdí na význam svého města, se rozhodli pořídit zvony nové. A současně s tím i ten největší možný zvon, který v té době byl ochoten někdo vyrobit.

Odlévání zvonu Zuzany na parkáně u Matky Boží (kresba Gustav Krum)

A tak v roce 1563, na začátku září, byla u brány Matky Boží mezi hradbami postavena velká tavicí pec, rozdělány ohně a do pece poté postupně přidávána zvonovina. Po celý mnohatýdenní proces tavení kovu pro nový nevídaný zvon se kolem žhnoucího taveniště shromažďovali Jihlavané a do roztavené zvonoviny s dojetím vhazovali své šperky ze zlata a stříbra a také stříbrné mince. To aby na věčné časy po nich zůstala památka příštím generacím Jihlavanů…

Druhý největší zvon na Moravě odlit…

Překrásné zvonařské dílo spatřilo světlo světa za zpěvu duchovních písní v den svatého archanděla Michaela přesně v 17 hodin. Tehdy pan Brikcí z Cimperka, měšťan, kovář a zvonař na Novém Městě Pražském, na parkáně u brány Matky Boží v Jihlavě tento zvon zdárně dokončil.

Vážil neuvěřitelných 120 centýřů (více jak sedm tun, archivář Ladislav Vilímek uvádí u tohoto zvonu váhu dokonce deset tun) a při závěrečném odlévání byli přítomni jak kazatelé, tak i kněží a řeholníci, přísežní z rady a mnoho osob z obce. Před odléváním i potom se lidé modlili s dojetím na kolenou právě Angelus Domini a po odlití zahřmělo nadšeně celou Jihlavou slavné Te Deum laudamus.

Tento nevídaný obří zvon, jehož povrch byl vyzdoben řadou ornamentů a reliéfy zvěstování Panny Marie, ukřižovaného Pána Ježíše i patrona chrámu i města sv. Jakuba, stál magistrát celkem 750 kop.

Zvon Zuzana byl na konci října 1563 zavěšen na nižší svatojakubskou věž, odkud zní jeho mohutný hlas do širokého okolí Jihlavy až dodnes…

Zvon mistra Brikcího byl z parkánu u Matky Boží tažen ke svatému Jakubu více než sto muži a na konci října 1563 zavěšen na nižší, mohutnější, jižní věž. Do pohybu musel být tento nevídaný mistrovský zvonařský kus uváděn ke zvonění šlapáním a nikoli provazem, jak je obvyklé u jiných zvonů. (Toto šlapací zařízení se pak používalo více jak 360 let – až do třicátých let 20. století – kdy bylo nahrazeno elektromotorem.)

Poprvé se tímto druhým největším zvonem Moravy zvonilo zadarmo v pondělí, na svátek Všech svatých, dítěti soukeníka Tomáše Matyáše.

Jak zvon přišel ke svému názvu Zuzana…

Druhého dne po Všech svatých onoho roku, tedy v úterý 2. listopadu 1563, si dala vyzvánět novým svatojakubským zvonem na smrt nemocná lazebnice Zuzana ze Spitzerovy lázně, aby si zvonění nového zvonu vyslechla ještě za svého života. Umírající stará žena seděla na židli před vraty své lázně, zbožně naslouchala všeprostupujícímu dunivému zvonění, a se slzami v očích se modlila Anděl Páně. Modlitbu, která za zvuku zvonů zahání démony, přivolává Boží ochranu a na útěk obrací nepřátele křesťanů.

A tento zvon, jeden z největších ve střední Evropě a druhý největší na Moravě, lidově pojmenovaný Jihlavany už navždy po zmíněné lazebnici Zuzaně, zvoní v Jihlavě dodnes. Žel nikoli třikrát denně, jak nařídil papež Kalist, ale alespoň k Anděl Páně nedělnímu. Díky tomu dodnes můžeme o nedělích v pravé poledne uslyšet zvuk unikátního mistrovského díla zvonaře Brikcího, zvonu Zuzany. Zvonu, který tak zdařile odlil na parkáně u Matky Boží ve svátek archanděla Michaela, krátce před soumrakem, ve středu 29. září roku 1563.

Na našem homeopatickém eshopu: