Spisovatelka a básnířka. Rodačka z bažantnice u Kralic nad Oslavou, osamělá filosofka Anna Pammrová. Duchovní přítelkyně Otokara Březiny, se kterým – ačkoli si živě dopisovali přes 40 let – se viděla v životě pouze pětkrát.
Mimořádná přátelská vazba Pammrové k Březinovi nemá obdoby v naší literatuře. Literární odborníci se shodují v tom, korespodence mezi těmito dvěma zjevy Vysočinského genia loci je zcela mimořádná, nesrovnatelná s žádnou jinou. Např. literární kritik Jaroslav Med se o ní vyjádřil jako o „epistolografickém skvostu“.
V těžkém životě Anny Pammrové byla Březinova neustálá duchovní blízkost rozhodující silou která jí pomáhala zvládat všechny těžkosti. A také sám Březina se opakovaně zmiňuje o tom, že Pammrová byla jeho velkou životní inspirátorkou.
Anna Pammrová viděla ve stromech, v rostlinách a ve zvířatech živé bytosti a tak by žádná z nich podle jejího názoru neměla být zbavována svobody. A možná i proto byla Pammrové i její osobní svoboda nadevše. Žila přes padesát let prakticky v úplném osamění na samotě u Žďárce u Tišnova.
Anna Pammrová, přítelkyně Otokara Březiny a duchovní pěstounka Václava Havla, za jejíž rakví Havel kráčel tehdy ještě sotva devítiletý, umírá v samotě prozářené poznanou svobodou – ve Žďárci – 19. září 1945.