Výročí, rodáci, události v historii kraje Jihlavského

Na našem homeopatickém eshopu:

Jihlavské hřbitovy…

Dodnes většina z nás chodí uličkami a náměstími, aniž bychom tušili, že mnohdy vstupujeme na místa posledního odpočinku mnoha generací našich předků.

A tak je dodnes dávno zapomenutý hřbitov skryt na Jánském kopci – v okolí nejstaršího jihlavského kostela Jana Křtitele, kde již není po něm ani památky – ve Smetanových sadech u kostelíka sv. Ducha a nebo kolem chrámu sv. Jakuba na Jakubském náměstí. Stejně tak, jako na Minoritském náměstí u minoritského kostela Nanebevzetí Panny Marie…

S výjimkou někdějšího hřbitova na Jánském kopci byly první jihlavské hřbitovy umístěny uvnitř hradebního opevnění.

Ústřední hřbitov v Jihlavě s monumentální novogotickou kaplí Nanebevstoupení Páně.
(Pokračování textu…)

17. říjen 1920 – velmistr českého herectví z Nové Včelnice.

Jenom málokteré malé městečko má všeobecně známých a slavných rodáků více než jednoho. Nová Včelnice u Kamenice nad Lipou, na samé hranici našeho kraje – do roku 1951 pojmenovaná Nový Etynk (Neuötting Vtschelnitz) – však ano: Narodili se zde dva vynikající čeští herci – Luděk Munzar (1933–2019) a velikán českého hereckého nebe všech dob, Rudolf Hrušínský (1920–1994).

(Pokračování textu…)

29. září 1563 – jihlavský zvon Zuzana a moc modlitby Angelus Domini.

V roce 1456, tři roky po dobytí největší křesťanské metropole světa, „druhého Říma“ Konstantinopole (v současnosti stále od roku 1930 Istanbul, kdysi řecky Byzantion, slovansky nazýván Cařihrad – dobyt Turky 1453) se turecký paša Mohammed II. rozhodl vyrazit ve vražedném tažení dále na západ. Hodlal po Konstantinopoli zasadit smrtící úder i všem ostatním křesťanským zemím.

Jihlavský zvon Zuzana, druhý největší zvon na Moravě. (Foto: Luboš Pavlíček)
(Pokračování textu…)

Svatováclavské stopy na Vysočině.

V České koruně i v moravském markrabství se svatému Václavovi zasvěcovaly vždy kostely nějakým způsobem výjimečné či symbolicky významné. A tak se setkáváme například s dnes již neexistující kaplí svatého Václava, kterou v době reformace užívali protestanté při chrámu svatého Jakuba v Jihlavě a která se také na přelomu 16. a 17. století stala předmětem dlouholetých sporů mezi jihlavskými luterány a katolíky.

Zřejmě jednou z nejstarších svatyní v kraji, zasvěcenou sv. Václavovi, je kostel v Heřmanči u Chotěboře z 13. století. (Foto: Oldřich Dwořák)
(Pokračování textu…)

27. září 1722 – Santiniho skvost založený na číslici pět.

Dílo Jana Blažeje Santiniho-Aichela, barokní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené Hoře, je unikátní nejen svou architekturou. Tento chrám je zajímavý také z hlediska numerologického. Vše na této stavbě je totiž pětidílné či pětiosé.

Chrám sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (foto: Libor Svácek)
(Pokračování textu…)

26. září 1952 – jak ztráta osobních dokladů mohla vyvolat v představách soudruhů hladomor v Jihlavském kraji.

Ztratit osobní doklady byl na začátku padesátých let mnohdy téměř zločin. Dokazuje to příběh jednoho mladého muže z Dolních Lažan u Moravských Budějovic, který v roce 1952 při práci na poli někde vytrousil peněženku. Ale co hůř, i s osobními doklady!

(Pokračování textu…)

25. září 1870 – vznik jihlavského hřbitova na Kalvarii.

V těchto místech, při brodu přes řeku Jihlavu naproti Kalvarii, bývala od počátku 19. století vojenská plovárna „Militair Schwimmschule“…
(Pokračování textu…)

24. září 1860 – první jihlavský rabín.

První Židé přišli do královského města Jihlavy již v polovině 14. století. Pod záminkou podpory husitů však byli v roce 1426 z města vyhnáni a do Jihlavy se pak mohli oficiálně navrátit až po více jak čtyřech stovkách let.

Dr. Joachim Jacob Unger (1826-1912), historicky první jihlavský rabín.
(Pokračování textu…)

20. září 1734 – jihlavský rodák, kněz a misionář, který sepsal Indiánům gramatiku jejich vlastního jazyka.

Jesuita, kněz a misionář. Jihlavský rodák pater Matěj Steffel. Narodil se v Jihlavě roku 1734 a absolvoval filosofickou fakultu. Poté vstoupil u svatého Ignáce v Jihlavě do jesuitského řádu a roku 1755 odjel do dnešního Mexika, kde o dva roky později svůj noviciát v Tepotzotlánu úspěšně zakončil.

Bývalá jihlavská jesuitská kolej s chrámem sv. Ignáce, kde do řádu Tovaryšstva Ježíšova kdysi vstoupil zdejší rodák a budoucí misionář Matěj Steffel. (Foto z dvacátých let XX.století.)
(Pokračování textu…)

19. září 1945 – duchovní přítelkyně Otokara Březiny, s níž se v životě osobně ale viděl pouze pětkrát!

Spisovatelka a básnířka. Rodačka z bažantnice u Kralic nad Oslavou, osamělá filosofka Anna Pammrová. Duchovní přítelkyně Otokara Březiny, se kterým – ačkoli si živě dopisovali přes 40 let – se viděla v životě pouze pětkrát.

Mimořádná přátelská vazba Pammrové k Březinovi nemá obdoby v naší literatuře. Literární odborníci se shodují v tom, korespodence mezi těmito dvěma zjevy Vysočinského genia loci je zcela mimořádná, nesrovnatelná s žádnou jinou. Např. literární kritik Jaroslav Med se o ní vyjádřil jako o „epistolografickém skvostu“.

(Pokračování textu…)

Zázračná ochrana před cholerou skrze svatou Rosalii.

Radostín na Žďársku byl podle kronik založen kolem roku 1291. První písemná zmínka o této obci ovšem pochází až z roku 1493. Název obce Radostín je odvozen od jména prvního lokátora obce pana Radosty. Radostín zažil svůj největší rozkvět v druhé polovině 19. století. Tehdy v obci trvale žilo 757 obyvatel.

(Pokračování textu…)

Jihlavská rodačka, která jako první zpracovala osudy českých bojovnic ve II. světové válce.

Unikátní dílo Milady Vávrové, v němž jako první zpracovala autentické osudy žen bojujících v druhé světové válce
(Pokračování textu…)

8. srpen 1544 – pohroma v podobě náletů kobylek.

Morové rány, zatmění slunce, kobylky. Tyto pohromy bývaly zpravidla vykládány jako špatná znamení, věštící minimálně neúrodu, drahotu či vojnu. Tak tomu bylo i roku 1544, kdy se podle kronikáře snesl ve Strážnici na velkou louku nesčíslný počet kobylek, přesněji sarančat stěhovavých (Locusta migratoria).

(Pokračování textu…)

30. červenec – když nelze zneškodnit přírodu, je třeba zavřít kulaka.

Když vidíme, co se děje kolem zpolitisovaného bájesloví o „globálních změnách počasí“ – případně ono až neuvěřitelně hysterické počínání většiny vlád ohledně jednoho viru – mnozí kroutíme možná hlavami. Se zděšením, kam to dnešní člověk dospěl, že ignoruje zjevná fakta a z drobných maličkostí ihned kreslí ideologické obří čerty na zeď.

(autor kresby: Pavel Kantorek)
(Pokračování textu…)

Nadějný herec Borek Lipský, jenž doplatil na vodu a osudové sedmičky!

Detail náhrobku Borka Lipského na hřbitově v Pelhřimově. (Foto: autor článku)
(Pokračování textu…)

Šibeniční vrch, tajemné zelené světlo a poprava pěti nevinných: Místa třech nejhorších železničních neštěstí.

Železniční neštěstí se stávala vždy. A také skoro vždy za nimi stála osudová chyba konkrétních lidí. Jenže tragedie se velmi často na určitých místech nestávají poprvé – a možná ani naposledy.

A protože jsem při svém letitém bádání v historii již uvykl, že je třeba hledat i tyto souvislosti, zkoumal jsem je i v případech těchto nehod. A našel…

Nehoda ve Stéblové 14. listopadu 1960.
(Pokračování textu…)

Prameny hladu, které vyschly až díky chlebu chudých.

O největším hladomoru v našich novodobých dějinách v letech 1770 až 1772, způsobenému dvěma deštivými a vlhkými roky.

Období sucha, kdy je obecně málo vláhy, v našich krajinách sice mívala na svědomí následné zdražení mnoha potravin a období jisté nouze, ale ty skutečné hladomory u nás měla na svědomí zásadně vždy léta vlhká a deštivá. Podobná tomu letošnímu, létu roku 2020.

„U nás slunce na hlad nesvítí“, praví ostatně jedna stará selská pranostika z našeho studeného vlhkého Horácka.

Vždy, když se objeví tyto prameny hladu v naší krajině, lze očekávat neúrodu a hlad. (Na úpatí Křemešníku v červnu 2020.)
(Pokračování textu…)

17. červenec – americký psychiatr a profesor, rodák z Jihlavy.

Lékař, psychiatr a profesor lékařské fakulty v městě Memphis v americkém státě Tennessee. Rodák z Jihlavy, Jiří František Josef Mrkva – Marten.

Křtitelnice u sv. Jakuba v Jihlavě z roku 1599, v níž byla během čtyř staletí pokřtěna většina nás, rodilých Jihlavanů. Včetně profesora Jiřího Mrkvy, který zde přijal křest 1. června 1914.
(Kresba pochází z roku 1890 od Karla Rittera von Siegla.)
(Pokračování textu…)

16. červenec – poutní Hora Karmelská u Kostelního Vydří.

Poutní místa, léčivé studánky, zázračná návrší. V málokterém kraji se jich nalézá tolik, jako zde na Vysočině. Desítky z nich ovšem v minulém půlstoletí upadly v pozapomnění a mnohdy o jejich slavné historii nevědí ani sami obyvatelé obcí, na jejichž území se to či ono poutní místo nachází. To se však netýká slavné západomoravské Hory Karmelské, nacházející se nedaleko Dačic u Kostelního Vydří.

Pohled od dveří chrámu z Karmelské Hory u Kostelního Vydří do krajiny západní Moravy.
(Pokračování textu…)

15. červenec 1563 – vznik Nového Veselí.

První písemná zpráva o dnešním Novém Veselí na Žďársku, se nachází v zápise Zemských desek z roku 1377.

Tehdy Jan mladší z Meziříčí, který se chtěl odebrat do Itálie, daroval svůj majetek včetně Veselí svému strýci Janu z Meziříčí a jeho potomkům. V této listině je název obce Veselí uváděn ještě latinsky, jako Wessele villa.

(Pokračování textu…)

14. červenec 1936 – žulová zvonice sv. Jáchyma.

Kapličku na stříbrné hoře u Lázní Dobrá Voda u Mrákotína vybudoval v roce 1682 hrabě Jáchym Slavata. Tato kaple byla zasvěcena patronu hraběte, svatému Jáchymovi.

Současně s tím Slavata založil i lázně, které později daly jméno osadě Dobrá Voda. V roce 1852 do poutní kapličky svatého Jáchyma uhodil blesk a roztavil jeden ze dvou zvonů. Druhý, který se jako zázrakem zachoval neporušen, byl na příkaz telčského purkrabího převezen do kaple svatého Karla u Vanova.

(Pokračování textu…)

13. červenec 1910 – kněz, básník a antikomunista Jan Dokulil.

Jen nemnoho českých básníků dokázalo vzdorovat totalitním režimům natolik nepoeticky, že to přivedlo mocné tohoto světa k bezradnosti. Jedním z velkých mužů, kteří to dokázali, byl kněz a křesťanský básník, pater Jan Dokulil. Rodák z Mastníka u Třebíče, kde se narodil ve středu 13. července 1910.

Snímek jihlavské StB po zatčení P. Jana Dokulila.
(Pokračování textu…)

12. červenec 1915 – úder blesku do hradu Roštejna.

Z hlubokých lesů mezi Telčí, Třeští a Batelovem ční zdaleka viditelná sedmiboká věž hradu Roštejna. Gotický hrad – obdivuhodně vsazený do masivní skály – prý původně stavěl sám ďábel, který však své dílo nestihl v termínu do ranního kuropění dokončit. A tak se na rozkvětu Roštejna již dále nepodílely mocnosti pekelné, ale výrazný duch renesanční Telče, Zachariáš z Hradce.

Za tohoto osvíceného šlechtice byl hrad Roštejn v roce 1577 přestavěn na renesanční lovecký zámek, přibyla zde druhá patra, byl zřízen prostorný rytířský sál i hradní kaple. Legenda praví, že z těchto časů pochází také údajná podzemní chodba, která má spojovat Roštejn se sedm kilometrů vzdáleným zámkem na náměstí Zachariáše z Hradce v Telči

Docela nedávno však mnoho nechybělo k tomu, že bychom namísto této dominanty Telečska dnes mohli spatřit pouhé rozvaliny. Po úderu blesku – který zasáhl hrad Roštejn přesně 12. července 1915 – totiž hrad vyhořel, dlouhá desetiletí chátral, a nakonec zcela zpustl. Až do padesátých let dvacátého století, kdy bylo přistoupeno k jeho obnově. Hrad Roštejn byl postupně zajištěn, restaurován a v 60. letech nakonec i opět veřejnosti zpřístupněn.

11. červenec 1922 – slavnostní řeč o Janu Husovi a následný požár Vojnova Městce.

Když počátkem července roku 1922 na Husově slavnosti ve Vojnově Městci na Žďársku hovořil učitel František Šabaka srdnatě o kostnických plamenech, patrně nikoho nenapadlo, že právě ohnivé plameny v následujících hodinách Vojnův Městec promění ve spáleniště.

Hasiči ve Vojnově Městci, 20. léta minulého století. (foto stránky Vojnova Městce)
(Pokračování textu…)

10. červenec 1866 – pokojná pruská okupace Větrného Jeníkova.

(Pokračování textu…)