Jenom málokteré malé městečko má všeobecně známých a slavných rodáků více než jednoho. Nová Včelnice u Kamenice nad Lipou, na samé hranici našeho kraje – do roku 1951 pojmenovaná Nový Etynk (Neuötting Vtschelnitz) – však ano: Narodili se zde dva vynikající čeští herci – Luděk Munzar (1933–2019) a velikán českého hereckého nebe všech dob, Rudolf Hrušínský (1920–1994).

Dílo Jana Blažeje Santiniho-Aichela, barokní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené Hoře, je unikátní nejen svou architekturou. Tento chrám je zajímavý také z hlediska numerologického. Vše na této stavbě je totiž pětidílné či pětiosé.

Ztratit osobní doklady byl na začátku padesátých let mnohdy téměř zločin. Dokazuje to příběh jednoho mladého muže z Dolních Lažan u Moravských Budějovic, který v roce 1952 při práci na poli někde vytrousil peněženku. Ale co hůř, i s osobními doklady!

První Židé přišli do královského města Jihlavy již v polovině 14. století. Pod záminkou podpory husitů však byli v roce 1426 z města vyhnáni a do Jihlavy se pak mohli oficiálně navrátit až po více jak čtyřech stovkách let.

Jesuita, kněz a misionář. Jihlavský rodák pater Matěj Steffel. Narodil se v Jihlavě roku 1734 a absolvoval filosofickou fakultu. Poté vstoupil u svatého Ignáce v Jihlavě do jesuitského řádu a roku 1755 odjel do dnešního Mexika, kde o dva roky později svůj noviciát v Tepotzotlánu úspěšně zakončil.

Spisovatelka a básnířka. Rodačka z bažantnice u Kralic nad Oslavou, osamělá filosofka Anna Pammrová. Duchovní přítelkyně Otokara Březiny, se kterým – ačkoli si živě dopisovali přes 40 let – se viděla v životě pouze pětkrát.

Mimořádná přátelská vazba Pammrové k Březinovi nemá obdoby v naší literatuře. Literární odborníci se shodují v tom, korespodence mezi těmito dvěma zjevy Vysočinského genia loci je zcela mimořádná, nesrovnatelná s žádnou jinou. Např. literární kritik Jaroslav Med se o ní vyjádřil jako o „epistolografickém skvostu“.

Radostín na Žďársku byl podle kronik založen kolem roku 1291. První písemná zmínka o této obci ovšem pochází až z roku 1493. Název obce Radostín je odvozen od jména prvního lokátora obce pana Radosty. Radostín zažil svůj největší rozkvět v druhé polovině 19. století. Tehdy v obci trvale žilo 757 obyvatel.

Morové rány, zatmění slunce, kobylky. Tyto pohromy bývaly zpravidla vykládány jako špatná znamení, věštící minimálně neúrodu, drahotu či vojnu. Tak tomu bylo i roku 1544, kdy se podle kronikáře snesl ve Strážnici na velkou louku nesčíslný počet kobylek, přesněji sarančat stěhovavých (Locusta migratoria).

Když vidíme, co se děje kolem zpolitisovaného bájesloví o „globálních změnách počasí“ – případně ono až neuvěřitelně hysterické počínání většiny vlád ohledně jednoho viru – mnozí kroutíme možná hlavami. Se zděšením, kam to dnešní člověk dospěl, že ignoruje zjevná fakta a z drobných maličkostí ihned kreslí ideologické obří čerty na zeď.

Lékař, psychiatr a profesor lékařské fakulty v městě Memphis v americkém státě Tennessee. Rodák z Jihlavy, Jiří František Josef Mrkva – Marten.

První písemná zpráva o dnešním Novém Veselí na Žďársku, se nachází v zápise Zemských desek z roku 1377.

Tehdy Jan mladší z Meziříčí, který se chtěl odebrat do Itálie, daroval svůj majetek včetně Veselí svému strýci Janu z Meziříčí a jeho potomkům. V této listině je název obce Veselí uváděn ještě latinsky, jako Wessele villa.

Kapličku na stříbrné hoře u Lázní Dobrá Voda u Mrákotína vybudoval v roce 1682 hrabě Jáchym Slavata. Tato kaple byla zasvěcena patronu hraběte, svatému Jáchymovi.

Současně s tím Slavata založil i lázně, které později daly jméno osadě Dobrá Voda. V roce 1852 do poutní kapličky svatého Jáchyma uhodil blesk a roztavil jeden ze dvou zvonů. Druhý, který se jako zázrakem zachoval neporušen, byl na příkaz telčského purkrabího převezen do kaple svatého Karla u Vanova.

Jen nemnoho českých básníků dokázalo vzdorovat totalitním režimům natolik nepoeticky, že to přivedlo mocné tohoto světa k bezradnosti. Jedním z velkých mužů, kteří to dokázali, byl kněz a křesťanský básník, pater Jan Dokulil. Rodák z Mastníka u Třebíče, kde se narodil ve středu 13. července 1910.

Z hlubokých lesů mezi Telčí, Třeští a Batelovem ční zdaleka viditelná sedmiboká věž hradu Roštejna. Gotický hrad – obdivuhodně vsazený do masivní skály – prý původně stavěl sám ďábel, který však své dílo nestihl v termínu do ranního kuropění dokončit. A tak se na rozkvětu Roštejna již dále nepodílely mocnosti pekelné, ale výrazný duch renesanční Telče, Zachariáš z Hradce.

Za tohoto osvíceného šlechtice byl hrad Roštejn v roce 1577 přestavěn na renesanční lovecký zámek, přibyla zde druhá patra, byl zřízen prostorný rytířský sál i hradní kaple. Legenda praví, že z těchto časů pochází také údajná podzemní chodba, která má spojovat Roštejn se sedm kilometrů vzdáleným zámkem na náměstí Zachariáše z Hradce v Telči

Docela nedávno však mnoho nechybělo k tomu, že bychom namísto této dominanty Telečska dnes mohli spatřit pouhé rozvaliny. Po úderu blesku – který zasáhl hrad Roštejn přesně 12. července 1915 – totiž hrad vyhořel, dlouhá desetiletí chátral, a nakonec zcela zpustl. Až do padesátých let dvacátého století, kdy bylo přistoupeno k jeho obnově. Hrad Roštejn byl postupně zajištěn, restaurován a v 60. letech nakonec i opět veřejnosti zpřístupněn.

Když počátkem července roku 1922 na Husově slavnosti ve Vojnově Městci na Žďársku hovořil učitel František Šabaka srdnatě o kostnických plamenech, patrně nikoho nenapadlo, že právě ohnivé plameny v následujících hodinách Vojnův Městec promění ve spáleniště.