(Sbírka: Franz Enickl)
I jízda vlakem kdysi měla své možnosti. Dle přání a obsahu peněženky si mohl cestující v každém vlaku vybrat, zda pojede v soukromí svého kupé na červeném plyši první třídy, na koženém sedadle v kupé třídy druhé či namačkán ve vagoně na dřevěných lavicích v třídě třetí.
Dnes již dávno nežijí ti, kteří by ještě pamatovali, že na českých železnicích byla svého času k disposici i třída čtvrtá. Již roku 1869 zavedla Severozápadní dráha ve svých vlacích mezi Jihlavou, Znojmem a Vídní vozy čtvrté třídy, v nichž mohli cestující pouze stát.
Jenže: V roce 1870 stála například jízdenka z Jihlavy do Německého Brodu čtvrtou třídou 30 krejcarů, zatímco v druhé třídě musel pasažer za stejnou trasu na dřevo složit krejcarů dvaaosmdesát. Čtvrtá třída byla nicméně na jihlavsko-vídeňské dráze zrušena již v březnu roku 1884.
Zůstaly tak vozové třídy tři. Jízdenky na ně se začaly vydávat ve třech barevných variantách: pro první třídu žluté, pro druhou zelené a pro třídu třetí, jen s dřevěnými lavicemi, hnědé. Jízdenky, jak si asi všichni pamatujeme, měly po více jak půldruhého století všude rozměry takzvaných „edmonsonek“.
(V roce 1838 totiž jako první tyto kartonové praktické jízdenky vynalezl a začal užívat anglický železničář Thomas Edmonson, po němž tyto kartonové kartičky o rozměrech 30,5 x 57 x 0,8 mm obdržely své jméno. Ostatně i naše generace je velmi dobře ještě pamatuje – zrušeny byly na Českých drahách až na počátku 21. století…)
Třída třetí, pro svoji láci a všeobecnou dostupnost, byla až do poloviny 20. století velmi oblíbená.
Jenže nový komunistický režim posléze začal spatřovat v takovém ostrém rozdělování cestujících buržoasní přežitek. A tak nakonec – z rozhodnutí tehdejšího vedení Československých státních drah – v roce 1956 třetí třída ve vlacích definitivně zanikla. A do dnešních dnů zůstaly toliko třídy dvě.
Naposled se tak cestující mohl u nás svézt třetí třídou před čtyřiašedesáti roky – do dne zrušení třetí třídy – do soboty 2. června roku 1956…