Otevíráme s vrzotem černou branku a v nenápadné zatáčce mezi dvěma kamennými zdmi vstupujeme na hřbitůvek ve Větrném Jeníkově.
Ihned během několika vteřin nás překvapí atmosféra: Na rozdíl od některých jiných hřbitovů není ani ponurá, ani pochmurná. Lze ji popsat nejspíše jedním výrazem. Příjemný klid!
Kromě několika zajímavých hrobů s neobvyklými až uměleckými náhrobky zdejšímu hřbitovu vévodí kaple. Ta je však dnes již asi léta prázdná a kromě kříže na stěně – a nečitelné epitafní desky v podlaze – v ní není ani oltář. A kaplička dokonce nemá ani dveře!
Kdo v ní je pohřben? Kdo odpočívá pod podlahou této opuštěné kaple? A byl zde vůbec někdo kdy pochován?
A tak musíme začít pátrat v archivech a matrikách a nakonec zapojit i trochu fantasie…
V letech 1834 až 1838 spravovala panství Větrný Jeníkov císařská královská komora na základě práva odúmrti. Od ní celé panství 21. května roku 1838 zakoupil Karel hrabě z Rumerskirchu za 187 400 zlatých.
Tento asi nejvýznamější větrnojeníkovský hrabě, což dnes málokdo už asi ví, byl tajným a vysoko postaveným členem lóže svobodných zednářů (viz. Ladislav Vilímek: Iglau). Jako ostatně v té době nemálo dalších příslušníků české šlechty.
Hrabě se s celou svou rodinou na jeníkovském zámku ihned po jeho koupi usadil a začal své panství zvelebovat. Zámek přestavěl a rozšířil a založil zdejší zámecký park.
Po velkém požáru Jeníkova v roce 1847, kdy v městečku vyhořelo čtyřicet domů, byl požárem těžce poškozen i kostel. Podle dobových zpráv se žárem rozlily i zvony a zpustošený chrám bylo nutno vystavět a následně vybavit prakticky zcela nový. Na tuto rozsáhlou rekonstrukci chrámu Narození Panny Marie značně přispěl i hrabě Karel.
Osvícenské myšlenky zednářského hraběte z Rumerskirchu se projevily veřejně v roce 1848, kdy po návratu z vídeňského říšského sněmu, jenž rozhodl o zrušení poddanství a robotnických povinností, vystoupil před své poddané na jeníkovském náměstí a prohlásil „Nechci už vaši robotu!“.
A tento větrnojeníkovský hrabě pak také řídil odprodej půdy poddaným svého panství. (Podle výnosu říššského sněmu poddaní sedláci nemuseli zaplatit za své od panství vykupované pozemky najednou, ale mohli si rozvrhnout splátky až na dvacet roků.)
Jenže zrušení poddanství mnohde pro čeleď nastolilo poddanství nové a někdy i horší. Jak totiž tehdy zklamaně napsal Karel Havlíček Borovský, „pod sedláckou vrchností teď služba nejkrutější bývá“…
A pak přišel rok 1863. Před filipojakubskou nocí „temných sil“, 30. dubna, se jeníkovský zámek stal místem tragedie dodnes zahalené rouškou tajemství. Zhruba v jednu hodinu v noci byl zámecký pán, Karel hrabě z Rumerskirchu, nalezen ve svém zámku mrtev.
Dle dobových svědectví, které tehdy pronikly na veřejnost, měl osvícený hrabě a vysoký zednář spáchat z dodnes neznámých důvodů sebevraždu! (viz L. Vilímek, Iglau)
Podle zápisu z matriky uložené dnes v Zemském archivu v Brně je však jako příčina smrti dodatečně dopsána „srdeční křeč“. Jenže úmrtní list byl vydán až druhý den po smrti a ještě k tomu s chybným datem smrti – až 1. května!
Rychlý hraběcí pohřeb 3. května 1863 navíc nevedl místní jeníkovský farář Prokop Antoš, ale farář František Javůrek ze sousedního Herálce.
Čili toto vše by potvrzovalo tvrzení historika Ladislava Vilímka, že tento jeníkovský zednářský hrabě spáchal sebevraždu. Již jako zednář by měl mít dle církevního práva problém s pohřbem, ovšem jako sebevrah by neměl být dle tehdejších zákonů pohřben ani na hřbitově. Nejvýše tak někde u zdi vedle márnice.
A my také dodnes jeho hrob marně na větrnojeníkovském hřbitově budeme hledat.
Nechtěl si místní farář Antoš toto překročení předpisů vzít na svědomí a pohřbu se raději nakonec ujal farář sousední poté, když byla příčina smrti změněna?
A kde je vlastně tento vysoký zednář a jeníkovský dobrodinec, hrabě Karel z Rumerskirchu, pohřben?
Leží kdesi v dnes neoznačeném hrobě v místech vyhrazených sebevrahům poblíž márnice?
A nebo jeho tělo odpočívá právě pod podlahou a nečitelnou deskou záhadné opuštěné kaple uprostřed jeníkovského hřbitova? Kaple, která ale není na pasportu hřbitova označena vůbec jako hrobové místo?