Jsou jakási podivná pravidla, která – nám neznámým způsobem – fungují po celé věky s železnou pravidelností. Jedním z nich je i axiom, podle něhož se mnozí pozdější geniové zpravidla objevují v řadách těch zdánlivě nejhorších žáků a studentů.
Výjimkou nebyl ani skladatel Bedřich Smetana. Za svého studia na jihlavském gymnasiu v letech 1835 a 1836 zde propadl – jak čteme ze školních zápisů – ze tří předmětů. Z latiny, matematiky a vnější úpravy písemností. Dobrou známku měl tehdy jedenáctiletý Smetana pouze z dějepisu a náboženství.
Útěchu prý za svého jihlavského pobytu nacházel jen ve zdejším rozvinutém hudebním životě. Na mladého Smetanu tak například měla vliv jedna předních z osobností tehdejší hudební Jihlavy, Viktorin Maťocha, u něhož se učil houslím a poprvé seznamoval s violou a violoncellem. I přesto však až do své smrti Bedřich Smetana na svůj studentský jihlavský pobyt vzpomínal prý doslova s hrůzou…
Ne tak ovšem příští generace Jihlavanů, která mu v Jihlavě odhalila před 96 roky pamětní desku. K tomuto odhalení došlo na zdi domu číslo 2, kde strávil budoucí genius svůj dvouletý jihlavský očistec. V dnešní Smetanově ulici, v neděli 8. června 1924.