Rovných 70 roků letos v únoru uplynulo od smrti jednoho z mučedníků našeho kraje, kněze Josefa Toufara.
(Příběh Číhošťského zázraku je dostatečně znám, tudíž jej zde nebudu opakovat – případné zájemce jen odkazuji na dřívější naše materiály o této dodnes nevysvětlitelné záhadě například zde.)
Nicméně stojí za to připomenout ještě jedno kulaté výročí tohoto kněze, jenž se patrně v brzké době se přiřadí mezi oficiální mučedníky římskokatolické církve.
Josef Toufar, který se narodil v Arnolci u Jihlavy v červenci roku 1902, totiž volání Ducha svatého na kněžskou dráhu poslouchal již od svých jinošských let. Nicméně skrze práci na rodném hospodářství v Arnolci nemohl studovat ani potřebnou střední školu a až teprve po smrti otce mohl nastoupit do primy německobrodského gymnasia. Ve svých 26 letech zasedl do lavic mezi dvanáctileté chlapce. On, dospělý muž, který již navíc dávno předtím v letech 1922-1923 absolvoval povinnou vojenskou službu. Tak silné bylo Boží volání v Josefově duši ke kněžskému poslání!
A tak, po mnoha peripetiích, Josef Toufar ve svých 33 letech maturuje a vzápětí se stává bohoslovcem v Hradci Králové. A opět je zde výrazně starší než většina jeho mladých spoluseminaristů…
A hlas nebes vyplnil budoucí mučedník i zde: Přes změnu poměrů a německou okupaci Josef v Hradci theologii dostudoval a nakonec, po přijetí nižších svěcení, byl vysvěcen na kněze. Aniž tušil, že knězem nebude ani celých deset roků, protože mu služba Kristu přinese předčasnou a krutou smrt.
Pater Josef Toufar, rodák z Jihlavska, budoucí mučedník komunistického protikřesťanského běsnění, byl na kněze vysvěcen biskupem Mořicem Píchou před rovnými 80 roky. Na svátek sv. Petra a Pavla, v sobotu 29. června 1940.