Celkem 1.352 Židů z Jihlavska a okolí nedobrovolně odjíždělo do Terezína v květnu 1942. Jeden však již po několika kilometrech jízdy scházel. Doktor Rudolf Goldmann – odborný lékař z Jihlavy, autor četných prací ze zubního, nosního a krčního lékařství. Ten totiž vyskočil poblíž Jihlavy z jedoucího vlaku a podařilo se mu neuvěřitelné – unikl strážím SS a ukryl se v lesích poblíž Kamenice u Jihlavy.
(Fotografie z roku 1945 pochází z publikace „Místa zkropená krví…“ – 2015 – od autorů Františka Vaška, Vladimíra Černého a Jana Břečky )
S pomocí rodin Cejpkových a Pospíšilových z Kamenice a rodiny Plášilovy z Nadějova k úkrytu využil nejen lesy a starou cihelnu, ale střídavě pobýval také v jejich domech.
Jihlavské gestapo ovšem tušilo, kde se uprchlík mohl ukrýt, a tak systematicky pročesávalo lesy okolo Kamenice.
Bezvýsledně.
(foto Zdeněk Minařík)
Až teprve jeden český udavač z Kamenice – mimochodem pozdější místní aktivní komunista – dal českému četnictvu tip, který stál nejen život dr. Goldmanna i jeho ženy, ale i dalších 11 životů z rodin Pospíšilových a Cejpkových z Kamenice, manželů Plašilových z Nadějova i manželů Králíčkových z Jihlavy.
A tak jednoho horkého červnového dne jihlavského lékaře Rudolfa Goldmanna z lesa u Kamenice vyvedli v poutech a spolu s ním zároveň gestapo v okolí zatklo a uvěznilo všechny, kdo nebohému uprchlíkovi pomáhali. Tak byli vzápětí v Brně v Kounicových kolejích oběšeni dr. Rudolf Goldmann i jeho manželka Emilie, protože jako Židé neměli právo být zastřeleni.
(Fotografie z roku 1945 pochází z publikace „Místa zkropená krví…“ – 2015 – od autorů Františka Vaška, Vladimíra Černého a Jana Břečky )
Spolu s nimi zde byli ale také současně popraveni, tentokrát zastřelením, všichni, kteří nešťastnému lékaři na jeho útěku pomáhali: František Cejpek, jeho žena Marie i jejich děti František, Marie a teprve 17 letá Anežka, s nimi jihlavský hodinářský mistr Alois Králíček a jeho žena Marie. Dále byli popraveni i Josef Pospíšil s ženou Martou a také Jan Plašil se svou manželkou Marií.
Všechny exekuce v Kounicových kolejích, v této vpravdě „Golgotě Moravy“, v níž během německé okupace zahynulo přes 1300 českých a moravských vlastenců, byly veřejné a za vstupné ve výši tří marek na den je navštěvovaly hlavně brněnské německé ženy.
A tak se brněnské Němky za tři marky bavily i při nelítostných vraždách všech těchto našich krajanů. Po celé černé úterý 30. června onoho válečného roku 1942…