Když počátkem července roku 1922 na Husově slavnosti ve Vojnově Městci na Žďársku hovořil učitel František Šabaka srdnatě o kostnických plamenech, patrně nikoho nenapadlo, že právě ohnivé plameny v následujících hodinách Vojnův Městec promění ve spáleniště.
Požár zachvátil část obce zvanou Na tvrzi a tak pár hodin po oslavné přednášce o utrpení Jana Husa v plamenech svítil Vojnův Městec do noci jako obrovská hranice.
Plameny zničily celkem 11 domů a čtyřiadvacet rodin přišlo o své domovy. Jak uvádí obecní kronika, pohořelým přispěli spoluobčané z Vojnova Městce, z okolních obcí a rovněž přispěl stát, který povolil osmdesátiprocentní stavební subvenci.
A aby neštěstí, které v červenci roku 1922 postihlo Vojnův Městec nebylo málo, těsně po velkém požáru se rozpoutala mohutná bouře. Prudký liják rozvodnil potok, voda strhla můstky a vzala štěrk ze silnic. Přitom udeřil blesk do jedné stodoly, kterou se však podařilo s vypětím všech sil uhasit.
Tuto poslední pohromu nebesa seslala na Vojnův Městec na Žďársku 11. července roku 1922.