Železniční neštěstí se stávala vždy. A také skoro vždy za nimi stála osudová chyba konkrétních lidí. Jenže tragedie se velmi často na určitých místech nestávají poprvé – a možná ani naposledy.
A protože jsem při svém letitém bádání v historii již uvykl, že je třeba hledat i tyto souvislosti, zkoumal jsem je i v případech těchto nehod. A našel…
1953 – Šakvice:
Hodinu po půlnoci na Štědrý den roku 1953 v Šakvicích na Břeclavsku narazil v plné rychlosti rychlík od Brna do lidmi přeplněného osobního vlaku, který čekal před nádražím před návěstí stůj.
Příčinou nehody byla opilost strojvedoucího i topiče, když před jízdou vypili několik lahví červeného vína typu Schiller (jde o víno na pomezí někde mezi růžovým a červeným).
Kvůli silné opilosti strojvůdce Ambroz Ružička i topič parní lokomotivy Štefan Adamec táhnoucí rychlík do Bratislavy za jízdy usnuli (!) a projeli několik návěstidel zakazující další jízdu. Těsně před nehodou se tak nikým neovládaný rychlík řítil rychlostí 86 km v hodině v místech, kde byla povolena pouze čtyřicetikilometrová rychlost.
Následky byly strašlivé: Lokomotiva při nárazu rozdrtila osm vozů osobního vlaku před sebou a ve změti trosek nalezlo smrt 106 cestujících.
Zajímavá souvislost:
Je podivnou „náhodou“, že k této druhé nejhorší nehodě v historii našich drah došlo přímo pod Šibeničním vrchem v Šakvicích (196 metrů nad mořem), tedy v místech, kde se po dlouhá staletí popravovalo a to zejména oběšením. A jak jsem si už mnohokrát všiml, tato chmurná popravčí místa v budoucnu zpravidla skutečně přitahují další tragedie…
1960 – Stéblová:
V pondělí 14. listopadu 1960 v 17:44 hodin na trati z Pardubic do Hradce Králové se za stanicí Stéblová čelně srazil osobní vlak Liberec – Pardubice s osobním motorovým vlakem z Pardubic do Hradce. Jde zatím o vůbec nejtragičtější nehodu v historii českých železnic.
Vlak z Liberce, který byl tažen parní lokomotivou, měl ve Stanici Stéblová čekat na křižování s protijedoucím motorákem od Pardubic. Z nikdy nezjištěných příčin však v husté mlze a tmě z nádraží ve Stéblové bez vědomí výpravčího vyjel na trať a po 1500 metrech se na jednokolejné trati srazil čelně s motorovým vlakem, na nějž měl dle předpisů ve stanici Stéblová počkat. Součet rychlostí obou vlaků v okamžiku srážky byl 125 kilometrů v hodině.
Zajímavost:
Zajímavé je, že se ani při podrobném vyšetřování nehody nepodařilo zjistit, co vedlo k tomu, že se vlak vydal nedovoleně na trať. Přeživší strojvedoucí parní lokomotivy i celá vlaková četa totiž shodně uváděli, že ve tmě na nádraží ve Stéblové viděli jakési zelené světlo, kterým, jak byli přesvědčeni, jim výpravčí v mlze vydal znamení k odjezdu. Ten však v tu dobu byl ve své kanceláři, kde nastavoval vlakovou cestu protijedoucímu motoráku!
Strojvůdce se tedy vydal na trať v domnění, že křižování s motorovým vlakem bylo přeloženo do další stanice. Přehlédl přitom kahanem velmi spoře osvětlenou návěst „Stůj“ na výjezdu z nádraží a také v těžké parní lokomotivě ani nezaregistroval, že jeho stroj „rozřízl“ výhybku nastavenou již pro protijedoucí motorový vlak.
Ono záhadné zelené světlo ve tmě u soudu potvrdili i dva náhodní svědci z nádraží ve Stéblové a také několik cestujících z libereckého vlaku, kteří nehodu přežili. Nikdy se ale nepodařilo doopravdy zjistit, co v ten osudný okamžik bylo původem tohoto tajemného světla. Zeleného světla v mlze, díky němuž přišlo o pár minut později o život 118 cestujících v obou vlacích.
Na osmém kilometru tratě č. 031, nedaleko hřbitova ve Stéblové, v místech, kde jakoby z udělání dodnes pravidelně vyhasínají lidské životy při tragických dopravních nehodách na blízké rychlostní silnici…
1995 – Krouna
Zatím nejtragičtější železniční nehoda v historii v našeho kraje a také v historii samostatné České republiky. A desátá ta nejhorší v celých dějinách železniční dopravy u nás.
V sobotu 24. června 1995 v 16:10 minut se s osobním vlakem, tvořeným pouze motorovým vozem, srazily u Krouny čtyři nákladní vagony, které ujely posunovačům z nádraží v nedalekém Čachnově.
Následky byly tragické – 18 lidí, včetně strojvedoucího motoráku, z celkových 22 cestujících ve vlaku, zemřelo na místě, další žena pak po týdnu na následky těžkých zranění v nemocnici.
U nehody tehdy zasahovaly dva vrtulníky jihlavské záchranky, vrtulníky z Pardubic a dokonce další vrtulník až z Olomouce. Jak mi tehdy líčil vedoucí lékař letecké záchranné služby v Jihlavě MUDr. Smrčka, po příletu na místo záchranáři byli prakticky bezmocní. Až na dvě ženy, které se dostaly při nehodě mimo rozdrcený osobní motorový vůz, totiž nebylo už komu pomáhat. V mnohatunových troskách obou vlaků sice byly v tu chvíli ještě další tři živé ženy, ale hasiči s tehdejší nedostatečnou technikou je z ocelového sevření slisované změti vagonů složitě vyprošťovali po desítky minut. Z nich nakonec přežily jen dvě.
Tragedii zavinila hrubá chyba posunovačů na nádraží v Čachnově, když nezabrzdili tři nákladní vozy plné dřeva a železného šrotu zapojené za služební vůz (takzvaný hytlák). Vozy se daly i s hytlákem samovolně do pohybu a začaly ujíždět na volnou trať dolů ke Krouně.
Protože nádraží v Čachnově je v nadmořské výšce 600 metrů a místo srážky s motorovým vlakem, které je o čtyři kilometry dále, je ve ve výšce pouhých 515 metrů, ujeté vagony měly v okamžiku střetu po pěti minutách jízdy s kopce rychlost kolem 100 kilometrů v hodině. V součtu rychlostí obou vlaků tak k nárazu došlo ve 130 kilometrové rychlosti!
I u tohoto tragického neštěstí je namístě zmínit jednu prapodivnou náhodu:
Pár desítek metrů od nádraží v Čachnově, kde tak nešťastně ujely ony nákladní smrtící vagony, je místo tragedie, která se zde odehrála rovných padesát let před tím. V květnu 1945 v místě u trati – zvaném až mrazivě – Pekelec!
Zde ve středu 2. května 1945 němečtí Hitlerjugend totiž z pomstychtivosti zastřelili pět nevinných místních mužů, z nichž nejmladšímu bylo 15 let. Mužů, kteří tudy zrovna šli na odpolední májovou pobožnost do Pusté Kamenice.
Tato nesmyslná poprava zcela nevinných lidí u této železniční tratě – skoro přesně 50 let před touto hroznou železniční katastrofou v těchto místech – byla odvetou mladých Němců za vykolejení vlaku s ozbrojenou mládeží Hitlerjugend, které způsobili 2. května roku 1945 ráno místní partyzáni…
Další souhrnné informace o těchto zmíněných železničních katastrofách: