Když v březnu roku 1471 zemřel král Jiří z Poděbrad, vlády se ujala královna Johanna.
To však nemělo dlouhého trvání. Sněm v Kutné Hoře totiž v květnu téhož roku zvolil českým králem Vladislava Jagellonského, teprve patnáctiletého syna polského krále Kazimíra. Panská jednota ovšem tuto volbu odmítla a za českého krále považovala nadále uherského krále Matyáše Korvína – Hunyadiho. Matyáše, zvoleného českým králem již v roce 1469, totiž kromě jiných za legitimního českého panovníka považoval i římský papež.
Přesto ovšem zmíněný kutnohorský sněm kandidaturu Matyáše na český trůn odmítl. A to vzdor tomu, že Matyáš Korvín ovládal celou Moravu a značnou část českých zemí.
Tak pojednou česká koruna měla krále dva. Mladičkého a nezkušeného Vladislava Jagellonského a ostříleného uherského panovníka Matyáše. Tím také de facto došlo na několik roků k opětnému oddělení Moravy a Čech.
A Matyáš, muž nadaný značnými politickými i vojenskými schopnostmi, právě před 549 lety svůj nárok na český trůn v Jihlavě oficiálně stvrdil přijetím královské české koruny na svoji hlavu z rukou římského biskupa a legáta.
Český a uherský král, moravský markrabě Matyáš Korvín, byl totiž českým králem slavně korunován za asistence papežského legáta kardinála Roverella v chrámu svatého Jakuba v Jihlavě. Korunovace zde proběhla v úterý 28. května roku 1471.