Mysteriosní starý hřbitov téměř dokonale ukrytý mezi domky naproti hradu v Lipnici nad Sázavou. Městečku stejně daleko od Havlíčkova Brodu, Pelhřimova i Jihlavy.
Jakoby hříčkou potměšilého osudu je dnes přímo naproti vstupní bráně zarostlého hřbitova věštírna a vykladačství karet.
Tak to je již téměř sto let místo posledního odpočinku mystifikátora a spisovatele Jaroslava Haška. Muž v posledních letech svého života neoddělitelně spojený s Lipnicí nad Sázavou.
Když bylo Jaroslavu Haškovi jedenáct let, na gymnasiu jej učil profesor Alois Jirásek. Hašek byl po většinu svého krátkého života ale vnímán spíše jako šibal a šprýmař z pražských hospůdek. Zkrátka kamarád z mokré čtvrti.
A Hašek sám si tuto pověst lehkovážného humoristy pečlivě vytvářel a tak i dokonce svoji smrt proměnil v jistou mystifikaci.
Podle různých zvěstí vlastně zemřel několikrát. Například během války novinami proběhla zprávička, že Jaroslav Hašek byl ubit opilými námořníky v přístavní krčmě v Oděse v Rusku. Jiná fáma o něco později pro změnu zvěstovala Haškovo zastřelení.
Jenže s jeho pobytem na Lipnici se to má následovně: Tím, kdo Haška přivedl na Lipnici, byl malíř Jaroslav Panuška. Stalo se tak v srpnu roku 1921. A svéráznému spisovateli se zde zalíbilo natolik, že se tu usadil.
Hašek chodil na Lipnici často na místa, kde Panuška maloval, a pozoroval jeho práci. Lipničtí občané vídali často, jak Panuška maloval lipnický hrad a Hašek v jeho blízkosti diktoval další dobrodružství Švejka svému písaři Štěpánkovi. A Hašek také dělal Panuškovi meteorologa.
Podle Panuškových vzpomínek to prý zpočátku činil poctivě, ale později však v Haškovi zvítězila touha po legraci a několikrát si z malíře Panušky vystřelil. Zejména, když Hašek zatoužil po Panuškově společnosti a chtěl, aby z Prahy přijel na Lipnici.
A tak Hašek často s bujnou fantasií v dopise Panuškovi popisoval nádhernou lipnickou zimu, nicméně vždy, když dychtivý malíř se svými paletami a stojany do Lipnice dojel, bylo na Lipnici stejně blátivo jako v Praze.
Pročež se Panuška rozhodl, že Haškovy smyšlené popisy lipnické zimy začne ignorovat. Když mu tedy Jaroslav Hašek dne 14. prosince 1922 opět poslal dopis, ve kterém popisoval metrové závěje sněhu v Lipnici, Panuška se dobrému žertu zasmál a na Lipnici nejel.
Udělal však chybu.
Nejenže měl tentokrát Hašek pravdu a Lipnice opravdu ležela pod závějemi sněhu, ale navíc Hašek krátce po Vánocích roku 1922 v Lipnici zemřel a Panuška tak promarnil poslední příležitost si s přítelem ještě pohovořit.
A tak dnes můžeme navštívit na Lipnici nejen hrob slavného autora Dobrého vojáka Švejka, ale také hospůdku jeho vnuka, pana Richarda Haška, která je umístěna přímo pod lipnickým hřbitovem.