Devatenácté století je nazýváno věkem železnice. Ocelové kolejnice z některých vsí učinily během několika málo desetiletí důležitá centra, z mnohých staroslavných měst naopak bezvýznamná provinční městečka. To vždy záleželo na tom, kdy a zda vůbec železná dráha do té které lokality dorazila.
Vysočina byla spojena se světem díky Severozápadní dráze již od roku 1871. Spojení s Prahou a Vídní se tehdy náhle zkrátilo ze dnů na hodiny Havlíčkovu Brodu i Jihlavě.
Jenže na rozdíl od Třebíče, která své vlastní nádraží v té době ještě neměla. Nejbližší stanicí severozápadní dráhy byla tehdy Stařeč, která ovšem byla od centra Třebíče značně vzdálena.
Lidé, strojní zařízení, uhlí i obuvnické zboží, to vše putovalo každodenně mezi dráhou ve Starči a městem Třebíčí na formanských povozech. Tento stav trval až do poloviny roku 1886.
Tehdy, díky zprovoznění dráhy z Okříšek do Brna, se situace zcela změnila. Na počátku června 1886 totiž přijel první vlak až do středu Třebíče.
Stalo se tak právě 4. června roku 1886.