Přijímání Těla a Krve Kristovy tak, jako u nejstarších východních církví, tedy pod způsobou chleba i vína, bylo po mnoha dlouhých staletích poměrně zásadní výsadou, které se dostalo v rámci římské církve v 15. století římskokatolické církvi české.
Tato výjimka z římského způsobu přijímání této svátosti vstoupila v platnost pro území Království Českého a Markrabství Moravského v roce 1436 na jihlavském jednání mezi zástupci Čechů, římského císaře a prelátů basilejského koncilu.
Původně byl jihlavský sněm svolán na 15. března, poté přeložen na 23. duben a nakonec odložen až na svatodušní svátky, které v roce 1436 připadly na neděli 27. května.
Jenže až teprve v úterý po svátku Nejsvětější Trojice se Jihlavané dočkali slavného vjezdu císaře Zikmunda s císařovnou Barborou do bran města. Toho dne vjížděl Zikmund – syn otce vlasti Karla IV. – do Jihlavy jako císař římský, král německý a uherský, aby po více jak dvou měsících z Jihlavy odjížděl navíc i jako plně uznaný král český. Aniž však přitom tušil, že se v Jihlavě stal posledním Lucemburkem na českém trůně…
A tato dějinná událost, tedy slavný vjezd římského císařského páru do Jihlavy a současně s ním slavnostní zahájení jihlavského sněmu, se odehrála v úterý 5. června roku 1436.