Konkurence se v českých zemích historicky nikdy neodpouštěla. Cechovní zřízení až do poloviny 19. století svým odporem ke konkurenci úspěšně zabránilo vzniku tržního prostředí ve střední Evropě. To byl i případ královského města Jihlavy.
Když v roce 1840 dva Židé – Albert a Jakob Kernové – začali na Panenském předměstí Jihlavy provozovat soukenictví, u místních soukenických mistrů jejich činnost vzbudila okamžitě prudký odpor. Tito dva řemeslníci totiž pracovali natolik usilovně, že cenou i kvalitou začali ostatní jihlavské řemeslníky ruinovat. Ti se proto obrátili na státní úřady, aby této konkurenci byla učiněna přítrž.
A tak se také stalo.
(Kliknutím zvětšíte)
Sám císař Ferdinand I. vydal nakonec na nátlak jihlavských měšťanů příkaz, že bratři Kernové musí v Jihlavě ihned soukenictví zanechat a navíc, že nesmí až do konce svého života již tuto činnost na území královského města Jihlavy provozovat.
Bratři Kernové sice uposlechli, ale přemístili se o pár set metrů dále, na českou stranu řeky Jihlavy, do Starých Hor. A zde již moravské královské město pravomoc nemělo – Staré Hory leží v českém království a oni měli soukenictví zakázáno v Jihlavě – tedy na území markrabství moravského. A takto jednoduše podnikaví bratři císařský zákaz obešli.
Zde si mimo území města postavili na místě staré papírny velkou soukenickou továrnu, která v krátké době donutila jihlavské soukenické mistry v těsném sousedství ke změně zastaralé výroby jejich zboží.
A tak lze říci, že současně s příchodem bratří Kernů do Jihlavy přišel do tohoto města také kapitalismus. Stalo se tak 20. června roku 1840.