Básník a povídkář existenciálního ladění. Rodák z Krásněvsi u Velkého Meziříčí, Ladislav Dvořák.
Uprostřed války maturoval na reálném gymnasiu v Meziříčí, aby byl ale vzápětí totálně nasazen do letecké továrny v Praze.. Na konci války se zde aktivně zúčastnil pražského povstání a záhy nastoupil na Filosofickou fakultu Karlovy university studovat bohemistiku a filosofii. V roce 1948 byl ovšem nastupujícím komunistickým režimem ze studií vyloučen.
Sazba basníkovy první sbírky byla v roce 1948 režimními censory rozmetána. Od roku 1949 se tak Ladislav Dvořák byl nucen živit pouze jako pomocný dělník v pražských strojírenských závodech.
V době postupného uvolňování v 60. letech spolupracoval s některými redakcemi a mohl tak publikovat alespoň básně pro děti v dětských časopisech Sluníčku a Mateřídoušce.
Teprve až v roce 1968 se Dvořák uchytil ve Slovanské knihovně jako asistent, odkud však byl za podpis Charty 77 propuštěn a až do pense se pak živil už jen jako korektor v tiskárnách.
Své první básně tiskl Dvořák v roce 1939 v týdeníku Velkomeziříčsko. Jeho pozdější – již vrcholné sbírky Kainův útěk, Vynášení smrti či Obrys bolesti – se vyjadřují k přítomnosti zmarňovaných životů.
V Dvořákově próze dominuje zejména soubor Šavle a meče, kde až bizarně ztvárňuje absurditu padesátých let v tehdejším Československu. Soubor byl však vydán v roce 1986 v Londýně již po smrti jeho tvůrce. Neboť dodnes nedoceněný literát Velkomeziříčska, Ladislav Dvořák, 22. června 1983 umírá ve věku třiašedesáti let na srdeční infarkt.