Od úsvitu známých jihlavských dějin má své zcela výjimečné místo mezi ochránci a patrony města Jihlavy svatý Jan Křtitel. Tento první novozákonní prorok se stal světcem, po němž byl totiž pojmenován nejstarší chrám v Jihlavě, dle legend pocházející již z dob sv. Cyrila a Methoda, původně románský kostelík na Jánském kopci.
Tento kostel zde prokazatelně stál již dávno před rokem 1233, kdy sloužil jako farní chrám pro osadu Jihlavu a dalších 13 vsí. Ves Jihlava se tehdy rozkládala kolem brodu přes stejnojmennou řeku v dnešní lokalitě U Jánů.
Stará Jihlava ležela na Haberské stezce, hlavní obchodní spojnici Čech a Moravy, což dodnes dokazují Boží muka na úpatí Jánského kopce. A navíc osada byla rozetnuta přímo zemskou hranicí, kterou pod chrámem svatého Jana Křtitele již od šera dávnověku vyznačuje právě řeka Jihlava.
(Proto je nesprávné často opakované tvrzení, že kostel sv. Jana Křtitele na Jánském kopci je prý nejstarším na západní Moravě. Je sice skutečně nejstarším kostelem v moravské Jihlavě, ale sám leží v Čechách, na české straně řeky Jihlavy.)
Po založení nového města Jihlavy na protějším vrcholu nad řekou na moravské straně byla od svatého Jana Křtitele přenesena fara k novému velkému chrámu svatého Jakuba Většího a kostel na Jánském kopci od té doby slouží až do dnešních dnů již jen jako filiální chrám mšstské svatojakubské farnosti.
Vznikem nového hlavního chrámu dostala Jihlava od roku 1257 svého nového patrona svatého Jakuba Většího, apoštola a také svatou Barboru, patronku horníků. A během hrůzných období třicetileté války a několika vln morů pak bylo město slavnostně zasvěceno Neposkvrněné Panně Marii, královně nebes a ochránkyni lidstva.
Poté se mezi patrony města zařadil její snoubenec svatý Josef, který je patronem všech řemeslníků, a záhy nato i svatý Šebestián, ochránce před morem a všemi epidemiemi. A s příchodem jesuitů do Jihlavy se seznam patronů Jihlavy rozšířil i o svatého Františka Xaverského.
Těmto výjimečným postavám křesťanství byla Jihlava během staletí oficálně zasvěcena a pět patronů města můžeme dodnes vidět na morovém Mariánském sloupu v horní části hlavního náměstí. Toto oficiální zasvěcení Jihlavy nebylo dodnes nikdy zrušeno a ani jakkoli upraveno.
A tak ještě historicky nedávno Jihlava slavila velkolepé poutní slavnosti prakticky po celý rok. Průvody s Nejsvětější svátostí ulicemi a poutní bohoslužby s následnými velkými hostinami v jihlavských domácnostech se v Jihlavě konaly vždy 20. ledna (sv. Šebestián), 19. března (sv. Josef), 24. června (sv. Jan Křtitel), 25. července (sv. Jakub), 4. prosince (svatá Barbora, patronka horníků) a konečně i 8. prosince, kdy je již od 15. století v římské tradici slaven svátek Neposkvrněného početí Panny Marie.
Kromě toho se jihlavské slavné poutě však odehrávaly i o svátcích (patrociniích) městských chrámů, tedy na Svatodušní svátky (kostel sv. Ducha ve Smetanových sadech), 31. července, kdy má pouť chrám svatého Ignáce na horním náměstí, 15. srpna, kdy svoje patrocinium slaví minoritský chrám Matky Boží ve stejnojmenné ulici a také i 14. září. V tento den totiž slaví svoji pouť někdejší dominikánský chrám Povýšení svatého Kříže v Křížové ulici.
Když v roce 1702 byla do nově zbudované kaple Bolestné Panny Marie při kostele sv. Jakuba instalována zázračná socha Piety, díky níž se začalo uzdravovat mnoho nemocných, začaly se veliké poutě z celého širokého okolí konat do Jihlavy prakticky nepřetržitě po celý rok…
Všem těmto krásným zvykům celoročního jihlavského slavení desíti poutí však učinily přítrž teresiánské a zejména pak josefinské reformy.
Císař Josef II. totiž konání veškerých velkých poutí v celé říši zakázal s tím, že lidé mají pracovat a nikoli slavit. A tak musela skončit i slavná a velmi neobvyklá jihlavská tradice desíti ročních poutí a během následujících desítek let pak byla dokonce již zcela zapomenuta.
A tak si připomeňme alespoň takto, že právě dnes, 24. června, slavíme my, Jihlavané, tu nejstarší naši pouť z té slavné jihlavské „desítky“.
Pouť svatého Jana Křtitele, patrona nejstaršího chrámu v Jihlavě na Jánském kopci.