Třicet devět let se v jihlavských ulicích ozývaly zvonky tramvají. Vozy elektrické pouliční dráhy s kolejemi o rozchodu jednoho metru vozily Jihlavany i návštěvníky města nepřetržitě od roku 1909 až do konce let čtyřicátých.
Díky poloze města na střeše Vysočiny patřila jihlavská tramvajová dráha s její průměrnou nadmořskou výškou okolo pěti set metrů ke třem nejvýše položeným tramvajovým provozům na území celé dnešní České republiky.
Nejnižší bod trati byl u Jánů, 470 metrů nad mořem, nejvyšší naopak nahoře u pošty na náměstí, kde tramvaj překonávala v ústí Komenského ulice nadmořskou výšku 524 metrů. (V podobné nadmořské výšce jako v Jihlavě jezdily tramvaje již jen v Jablonci nad Nisou a v Mariánských Lázních.)
Svým rozsahem sice jihlavská elektrická dráha patřila k těm menším, ale její počáteční rozmach byl nadějný a nic nenasvědčovalo tomu, že se tramvajová doprava nebude v tehdy poměrně velké Jihlavě dále rozvíjet.
Jenže vše zastavila první světová válka a po roce 1918 v nové republice již příznivé podmínky pro tento druh pouliční dopravy v našich zemích žel Bohu pominuly. Připomeňme si, že zatímco za staré c. a k. monarchie do roku 1918 bylo ve velkých i menších městech v Čechách a na Moravě vybudováno přes 40 elektrických dopravních systémů, od roku 1918 pak – až do dnešních dnů – kolejovou pouliční dopravu již nově nezřídilo ani jediné další naše město!
Přesto jihlavské tramvaje čekal ještě poslední vrchol jejich slávy. Za druhé světové války totiž nároky na její neudržovaný provoz neustále rostly a tak například za jediný rok 1944 svými pouhými pěti tramvajemi a dvěma vlečnými vozy na své jediné lince jihlavská pouliční dráha přepravila neuvěřitelných 3,6 milionu lidí. (Pro porovnání: za celý rok 2018 přepravil jihlavský dopravní podnik ve své rozsáhlé síti sedmi trolejbusových a sedmi autobusových linek cestujících jen čtyřikrát tolik. Tedy 15,5 milionu.)
Jihlavská tramvaj se přesto dnešních časů nedočkala. Po druhé světové válce byly v roce 1945 zvažovány dvě varianty: rekonstrukce celé stávající tramvajové dráhy a k tomu výstavba nové, od nádraží ke hřbitovu, a nebo úplné zrušení tramvají v Jihlavě a jejich nahrazení trolejbusovou dopravou.
Rekonstrukce tramvajového provozu, včetně novostavby další tramvajové tratě z centra i od nádraží k Ústřednímu hřbitovu (zhruba tedy v trase budoucího trolejbusového Béčka), by tehdy stály 4,5 milionu korun, zatímco zřízení trolejbusové sítě o předpokládaných třech linkách mělo přijít na 12,8 milionu.
Jihlavští radní v prosinci 1945 na základě těchto dvou projektů vybrali variantu dražší trolejbusové dopravy a tak byl osud jihlavských tramvají zpečetěn. V létě 1947 vyjela poslední tramvaj od nádraží v celé původní trase a 12. listopadu 1948 pak na zbytku zkrácené tratě projela tramvaj jihlavskými ulicemi naposledy.
A tečku za historií jihlavských tramvají učinilo ministerstvo dopravy, když úředně zrušilo městu Jihlavě čtyřicet let platnou koncesi na tramvajový provoz, vydanou ještě c. a k. úřady v roce 1909. Stalo se tak 25. června 1949…
