Bradlo. Staroslovanský výraz pro úskalí či skalisko. U Jihlavy bývaly ve středověku hned dvě vsi toho jména. První se připomíná již v roce 1226 a byla tehdy v majetku želivského kláštera. Podle všech indicií s toto Bradlo nacházelo někde mezi železniční zastávkou ve Dvorcích a dnešním kruhovým objezdem na silnici 602, kde se větví cesta na Pelhřimov a Kostelec. Druhé Bradlo se dnešních dnů naopak dočkalo:
Malá ves, kde bývalo celkem šest zemědělských usedlostí a dva výměnky. Toto Bradlo bylo patrně založeno už koncem 12. století při kolonisaci tohoto území třebíčským klášterem. V roce 1318 bylo Bradlo u Jihlavy v majetku olomouckého biskupa Konráda, později Janova z Řecka a po jeho smrti obec připadla králi Janu Lucemburskému. Ten ji roku 1327 daroval Jindřichovi z Lipé a pak Bradlo zakoupila jihlavská měšťanská rodina Vogelů. V polovině 15. století na Bradle podnikají Jan a Zikmund Beránkové z Petrovic a právě o nich se dochovala obsáhlá písemná zmínka.
V jihlavském archivu můžeme číst listinu o dluhu bratří Beránků jakési tetě Máni z Biskupic ve výši 40 kop grošů pražských. Jako úroky za tento dluh zmínění Jan a Zikmund Beránkové své tetě převedli právo vybírat 4 kopy grošů od jejich poddaných v Bradle. Tato úvěrová listina, opatřená pěti pečetěmi, je datována 3. července 1451.