Výročí, rodáci, události v historii kraje Jihlavského

Na našem homeopatickém eshopu:

Pomsta zamilovaného ďábla v Hruškových Dvorech.

Hruškové Dvory, dříve Birnbaumhof. Jak uvádí historik Ladislav Vilímek, ve výčtu vsí náležejících ke kostelu sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě na listinách z let 1233 až 1304 je tato ves uváděna pod českým názvem „U Blažka“. Šlo o maličkou obec, doslova několik chalup, patrně kolem nějakého nespecifikovaného starousedlíka Blažka.

Pohled přes Dřevěné Mlýny na Hruškové Dvory počátkem 20. století. Dole řeka Jihlava, v pozadí silniční tunel pod tratí na Brno a nahoře ještě skoro nezastavěné Hruškové Dvory. Zajímavost: všimněme si březového hájku, který u kolejí zůstal dodnes…

Skrze osadu vedla obchodní cesta, takzvaná „Česká stezka“, překračující řeku Jihlavu brodem pod dnešní Helenínskou ulicí. Brod je dodnes patrný z dnešní železné lávky přes řeku, ačkoli k překonání Jihlavy sloužil patrně nejméně půldruhého tisíce roků. Může to totiž dokazovat římská mince, nalezená v těchto místech počátkem 20. století…

Dodnes patrný brod přes řeku Jihlavu z lávky v Helenínské ulici, který sloužil k překonání řeky patrně již od dob Římské říše…

Pozdější němečtí kolonisté, kteří do Jihlavy a okolí přicházeli za dolováním stříbra, se začali usazovat i v této rychle rostoucí vsi a pojmenovali ji pro ně lépe vyslovitelným názvem „Pyrmpaw“ (název doložen po roce 1359), později Pirpawmhof a nakonec v roce 1846 je již uveden název Birnbaumhof společně s českým Hruškowe Dwory.

Na přelomu 19. a 20. století žilo v této dnešní části Jihlavy v 16 domech celkem 158 obyvatel. Hruškové Dvory ležící na Moravě připadly sice v roce 1509 spolu s Henčovem a Měšínem do Čech, nicméně v roce 1750 se z rozhodnutí císařovny Marie Teresie opět na Moravu vrátily zpět. A zde zůstaly – jakožto čtvrť města Jihlavy – až dodnes.

Při zdi statku číslo 10 v Hruškových dvorech stával po staletí starý křížový kámen, který ještě v roce 1895 nakreslil a popsal jihlavský osvícený lékař a sběratel doktor Leopold Fritz. Tyto kameny bývaly zřizovány v místech, kde násilným způsobem přišel někdo o život, což se stalo i zde.

Pověst praví, že prý vdova po zdejším sedlákovi Jakschovi bývala veselejší, než se na ctihodnou selku slušelo. Laškovala s čeledíny i hosty, kteří na statku často přenocovali.

A na to také nakonec doplatila. Jednoho dne se totiž do ní – po vášnivé noci – prý nešťastně zamiloval sám čert, který v přestrojení za obyčejného studenta mířil do Jihlavy. Selka, nevěda s kým se to vlastně spustila, se však milému chudému studentíkovi ráno necitlivě vysmála!

Jenže uražený čert ji v zlosti proklel. Vykřikl, že tedy čím tak ráda zachází, tím tedy také brzy i sejde – a zmizel.

Dýmající propustek pod tratí, kde zamilovaný čert dodnes občas vzdychá oblaka páry

A jak ďábel řekl, tak se o pár měsíců později také i stalo. Vdovu – do níž se nešťastně zamiloval i sám čert – v jejím vlastním statku surově zneužili a pak i zavraždili ubytovaní vojáci v noci 3. července roku 1603.

A právě nedaleko pod tímto statkem, dnes pod železničním náspem trati z Jihlavy na Brno, je až do dnešních dnů po dešti a bouřce občas vidět dýmající propustek pod tratí.

To prý dodnes zde – sám čert – na již více než čtyřista let mrtvou selku stále ještě zamilovaně vzpomíná a vzdychá při tom oblaka páry…

Na našem homeopatickém eshopu: