Hruškové Dvory, dříve Birnbaumhof. Jak uvádí historik Ladislav Vilímek, ve výčtu vsí náležejících ke kostelu sv. Jana Křtitele ve Staré Jihlavě na listinách z let 1233 až 1304 je tato ves uváděna pod českým názvem „U Blažka“. Šlo o maličkou obec, doslova několik chalup, patrně kolem nějakého nespecifikovaného starousedlíka Blažka.
Skrze osadu vedla obchodní cesta, takzvaná „Česká stezka“, překračující řeku Jihlavu brodem pod dnešní Helenínskou ulicí. Brod je dodnes patrný z dnešní železné lávky přes řeku, ačkoli k překonání Jihlavy sloužil patrně nejméně půldruhého tisíce roků. Může to totiž dokazovat římská mince, nalezená v těchto místech počátkem 20. století…
Pozdější němečtí kolonisté, kteří do Jihlavy a okolí přicházeli za dolováním stříbra, se začali usazovat i v této rychle rostoucí vsi a pojmenovali ji pro ně lépe vyslovitelným názvem „Pyrmpaw“ (název doložen po roce 1359), později Pirpawmhof a nakonec v roce 1846 je již uveden název Birnbaumhof společně s českým Hruškowe Dwory.
Na přelomu 19. a 20. století žilo v této dnešní části Jihlavy v 16 domech celkem 158 obyvatel. Hruškové Dvory ležící na Moravě připadly sice v roce 1509 spolu s Henčovem a Měšínem do Čech, nicméně v roce 1750 se z rozhodnutí císařovny Marie Teresie opět na Moravu vrátily zpět. A zde zůstaly – jakožto čtvrť města Jihlavy – až dodnes.
Při zdi statku číslo 10 v Hruškových dvorech stával po staletí starý křížový kámen, který ještě v roce 1895 nakreslil a popsal jihlavský osvícený lékař a sběratel doktor Leopold Fritz. Tyto kameny bývaly zřizovány v místech, kde násilným způsobem přišel někdo o život, což se stalo i zde.
Pověst praví, že prý vdova po zdejším sedlákovi Jakschovi bývala veselejší, než se na ctihodnou selku slušelo. Laškovala s čeledíny i hosty, kteří na statku často přenocovali.
A na to také nakonec doplatila. Jednoho dne se totiž do ní – po vášnivé noci – prý nešťastně zamiloval sám čert, který v přestrojení za obyčejného studenta mířil do Jihlavy. Selka, nevěda s kým se to vlastně spustila, se však milému chudému studentíkovi ráno necitlivě vysmála!
Jenže uražený čert ji v zlosti proklel. Vykřikl, že tedy čím tak ráda zachází, tím tedy také brzy i sejde – a zmizel.
A jak ďábel řekl, tak se o pár měsíců později také i stalo. Vdovu – do níž se nešťastně zamiloval i sám čert – v jejím vlastním statku surově zneužili a pak i zavraždili ubytovaní vojáci v noci 3. července roku 1603.
A právě nedaleko pod tímto statkem, dnes pod železničním náspem trati z Jihlavy na Brno, je až do dnešních dnů po dešti a bouřce občas vidět dýmající propustek pod tratí.
To prý dodnes zde – sám čert – na již více než čtyřista let mrtvou selku stále ještě zamilovaně vzpomíná a vzdychá při tom oblaka páry…