Pátého července Léta Páně 1875 sloužil farář Sohn ve Vysokých Studnicích u Jihlavy, v chrámu Nejsvětější Trojice, o půl desáté dopoledne, slavnou mši svatou k poctě slovanských věrozvěstů. Jak to bývalo v moravských farnostech již tehdy zvykem, přestože oficiální jejich svátek byl papežem Lvem XIII. v římské církvi ustanoven až o pět roků později…
A zrovna, když farář kázal o znameních na nebi i na zemi v posledních dnech lidstva, udeřil do chrámu zčistajasna blesk! Jeho slova zanikla v ohlušujícím rachotu hromu a blesk, který uhodil do věže, poté pronikl dvěma proudy skrze zeď nad kazatelnou dovnitř kostela.
Farář Sohn byl sražen dolů z kazatelny a blesk, který proletěl kazatelnou, udeřil do sakristie, kde ochromil kostelníka s kadidelnicí a dva ministranty. Blesk ovšem jakoby zázrakem nikoho nezabil, nezmrzačil a ani nezapálil kostel.
Když se lidé uklidnili, farář za zázračné ochránění vzdal díky Bohu, odsloužil ještě téhož dne po dokončení „velké“ znovu tichou děkovnou mši a ihned učinil návrh, aby byla do kostela zakoupena socha Panny Marie – Pomocnice všech křesťanů.
Na jejím podstavci byla tato událost zaznamenána a každý rok u sochy byla sloužena mše svatá. Na paměť úderu blesku do studnického chrámu, od něhož lze vidět celou Jihlavu jako na dlani, dne 5. července roku 1875.
