Mistrovo dílo nikdy nepřestalo mít vazby k Vysočině, k podmanivému kraji. Zde se podle kritiků zrodil barevný základ jeho malířské palety, odtud snad přenesl do svých pláten bílé štíty chalup a promítl mlčenlivá podobenství samot.
Rodák ze Sněžného, akademický malíř a grafik Bohdan Lacina, se narodil 15. února 1912. Postupně vystudoval novoměstské gymnasium a Vysokou školu architektury v Brně. Jako profesor působil na gymnasiu v Jevíčku a Boskovicích, po roce 1945 na pedagogické a filosofické fakultě v Brně.
Bohdan Lacina celým srdcem miloval Vysočinu. Představovala pro něho „jemně zvlněné linie obzorů, strání, luk, polí a cest, potemnělou barevnost podmračených dní i oslnivý kolorit slunečního svitu“.
Lacina ilustroval více než 60 knih našich i světových autorů, mimo jiné i keltské pověsti, starobabylonský epos Gilgaméš a vytvořil mnoho grafických portrétů osobností kulturního světa.
Nedokončené dílo malíře, grafika, ilustrátora a vysočinského rodáka dnes připomíná rozlomený kámen na jeho hrobě ve Sněžném. Bohdan Lacina totiž odešel na vrcholu tvůrčích sil, v devětapadesáti letech, dne 6. července 1971.