Poutní místa, léčivé studánky, zázračná návrší. V málokterém kraji se jich nalézá tolik, jako zde na Vysočině. Desítky z nich ovšem v minulém půlstoletí upadly v pozapomnění a mnohdy o jejich slavné historii nevědí ani sami obyvatelé obcí, na jejichž území se to či ono poutní místo nachází. To se však netýká slavné západomoravské Hory Karmelské, nacházející se nedaleko Dačic u Kostelního Vydří.
Koncem 17. století bylo zdejší návrší zalesněné a v jednom místě stál údajně od nepaměti sloup se zašlým obrázkem. A právě u něj byla od roku 1698 čas od času pozorována zvláštní záře, hlavně o sobotách, v den zasvěcený Panně Marii. Přesvědčil se o tom i místní statkář Bernard Jindřich Butz z Rolsberku a tak po dohodě s telčským hrabětem Janem Karlem Jáchymem Slavatou, knězem a generálem řádu karmelitánského, dal na tomto návrší vystavět roku 1700 kapličku. Do ní pak nechal umístit Slavatův dar, nový obraz Panny Marie Karmelské.
A od té doby začalo ve Vydří přibývat zázračných uzdravení. Zdejší farní archiv choval knihu „Seznam milostí pomoci blahoslavené Panny Marie na hoře Karmelské u Kostelního Vydří dosažených“. V roce 1888 obsahovala tato zajímavá kniha 116 zápisů o zázracích zde učiněných. Nejstarší pocházel z roku 1732, kdy zde došlo k uzdravení syna dačického písaře Stöhera, který byl postižen pokřiveností krku.
Při každé z těchto příležitostí byly vděčnými věřícími do kostela zavěšovány takzvané „záslibné obrázky“ opatřené čísly, popisy oněch zázračných událostí, a děkovnými řádky. Kolem roku 1788 ovšem z popudu císaře Josefa II. vyšel zákaz jejich zavěšování a do knihy zázraků bylo úředně zakázáno psát. Přes císařský zákaz však v knize Kostelního Vydří byla poznamenána ještě dvě dobrodiní z let 1805 a 1814.
A tak se v knize dalo dočíst například o tom, jak se Kateřině Krausové z Dačic splašili koně a ona se jen zázrakem zachránila, vzývajíc přitom zdejší Pannu Marii. Podobně se zachránil Ignác Jeniška, správce rybníka v Telči, když se na něj převalil v největším trysku kůň. Jindy se zase myslivci Františku Jelínkovi z Telče roztrhla puška a on neutrpěl žádná zranění
Snad nejzajímavější je příběh Justiny Loikové, nájemnice telčského sudího Kommerera, který se seběhl v roce 1748 v sobotu, den před svátkem sv. Trojice. Když vkročila do světnice, byla padajícím stropem zasypána. Lidé v hojném počtu shromáždění „domnívali se, že už stala se obětí smrti, avšak vytáhli ji zdravou a neporušenou. Ona pak přítomným hlásala mocnou ochranu Panny Marie v kapli Kostelno – Viderské milostiplné a že jen jejím přispěním od neštěstí byla uchována, ačkoliv byla v požehnaném stavu. Po třech nedělích šťastně porodila zdravé dítko…“
A tak se od Jana Royta, autora knihy Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století dozvídáme, že na Vysočině putovali poutníci pravidelně do Kostelního Vydří k milostnému obrazu Panny Marie Karmelské se škapulířem, který kapli věnoval v roce 1709 poslední mužský potomek rodu Slavatů, bosý karmelitán Karel Felix hrabě Slavata. A Karmelitáni tehdy prosadili u papežské kurie svátek Panny Marie Karmelské, který papež Benedikt XIII. ustanovil pro celou církev na 16. července.
A tak i dnes může poutník vstoupit do posvátného ticha Hory Karmelské, aby zde občerstvil duši, uvolnil smysly či jen tak beze spěchu postál v chladivém stínu staletých stromů.
A možná, aby i přitom vzpomněl na dnes již nežijící představitele našich předchozích generací, jejichž mysl, dílo i osudy byly dotvářeny blízkostí nebes tak citelnou právě zde, v Kostelním Vydří…
Vysvětlivka:
Škapulíř (z latinského slova scapulare = zástěra) je původně součástí oděvu. Jde o pruh látky – s otvorem pro hlavu – který splývá na zádech i na prsou dolů a zaručuje svému nositeli vždy zázračnou ochranu Panny Marie. Škapulířem kromě toho také může být i váček na krk na medailonky Krista a Panny Marie a případně i další křesťanské symboly hodné úcty. Počátkem roku 1322 měl papež Jan XXII. Vidění, kdy mu Přesvatá Bohorodička Panna Maria sdělila, že každý, kdo bude nosit škapulíř a denně se bude modlit růženec či mariánské hodinky, má zaručeno, že první sobotu po své smrti (sabbato post eorum obitum) bude jeho duše jistojistě dovedena do Ráje.
Související článek: Poutě na Křemešníku.