Horská
obec Vlachovice uprostřed Žďárských vrchů u Nového Města na
Moravě byla založena někdy před rokem 1496 a nacházela se na
kolonisačním území novoměstských pánů – pánů z Lipé.
Samotné jméno obce bylo patrně odvozeno od osobního jména Vlach.
Po
rozdělení pernštejnského panství v roce 1500 se Vlachovice staly
součástí tzv. novoměstsko – jimramovského dvojdílu a později
dostaly vlastní pečeť a od těch dob mají ve znaku lípu v
obilném poli a nad ní pět hvězd.
Zákon Jeho Veličenstva Františka Josefa I. o umožnění stavby Severozápadní dráhy z Vídně přes Znojmo, Okříšky, Jihlavu, Německý Brod a Čáslav z 1. června 1868.
Již
v roce 1839 obchodníci a průmyslníci na Jihlavsku začali podnikat
první kroky k vybudování železniční dráhy z Jihlavy do Vídně
a Prahy. Toho roku byl v Jihlavě založen železniční spolek pro
výstavbu této tratě. A již o tři roky později pak stavitel
Alois Negrelli předložil sedm kvalitních a velmi detailně
navržených variant tras železniční dráhy mezi Jihlavou, Vídní
a Prahou.
Ani
jedna z nich se však nedočkala realisace a tak jihlavští mohli
celé další čtvrtstoletí o železniční spojení se světem jen
bezmocně a marně usilovat.
Bohuslav Reynek: Autor magic-exlibris.webgarden.cz
Rodák
z Petrkova u Havlíčkova Brodu, který se narodil v roce 1882 jako
jediný syn petrkovského statkáře.
Vystudoval
v Jihlavě gymnasium a nastoupil na pražskou techniku. Studií však
zakrátko zanechal a vrátil se zpět na otcův statek. Zde se
Bohuslav Reynek začal věnovat poesii a výtvarným uměním a
rovněž i překládal.
Začal
spolupracovat se staroříšským Josefem Florianem a publikoval v
řadě časopisů, zejména katolických. Reynkovy věci vycházely
například v Arše, Akordu či v Hostu.
Pohled na chrám sv. Jakuba z protějšího Brněnského kopce
Stará
Jihlava se původně rozkládala okolo brodu přes řeku Jihlavu pod
Jánským kopcem.
Kostel
svatého Jana Křtitele na Jánském kopci byl také prvním farním
kostelem v Jihlavě, a to až do roku 1257.
Po
nálezu stříbra v Jihlavě si mohutný příliv havířů a důlních
podnikatelů vynutil stavbu nového města. To bylo velkoryse
založeno na kopci na protější straně řeky.
V
zámku v Náměšti nad Oslavou se pěstovala hudba již od dob Karla
staršího ze Žerotína od konce 16. století.
Soustavná
koncertní činnost se však v Náměšti začala rozvíjet až za
vlády rodu Haugwitzů koncem 18. století. Z majitelů zámku v této
oblasti vynikal zejména Jindřich Vilém Haugwitz, který byl sám
aktivním hudebníkem.
Měřín
u Velkého Meziříčí byl založen koncem 13. století. Vzniklo zde
proboštství řádu svatého Benedikta, které bylo podřízeno
třebíčskému klášteru. V Měříně byl v té době postaven
klášter s kostelem svatého Jana Křtitele v románském slohu.
A právě tento klášter, v němž žilo šest bratří s proboštem, rychle kolonisoval okolí. Do správy měřínského probošta tak nakonec patřilo jednadvacet obcí, včetně zhořské a netínské farnosti.
Když v březnu roku 1471 zemřel král Jiří z Poděbrad, vlády se ujala královna Johanna.
To však nemělo dlouhého trvání. Sněm v Kutné Hoře totiž v květnu téhož roku zvolil českým králem Vladislava Jagellonského, teprve patnáctiletého syna polského krále Kazimíra. Panská jednota ovšem tuto volbu odmítla a za českého krále považovala nadále uherského krále Matyáše Korvína – Hunyadiho. Matyáše, zvoleného českým králem již v roce 1469, totiž kromě jiných za legitimního českého panovníka považoval i římský papež.
Spisovatelka, která bývá často nazývaná moravskou Boženou Němcovou. Rodačka z Velkého Meziříčí, Františka Stránecká, vlastním jménem Všetečková.
Narodila se v roce 1839 ve Velkém Meziříčí na Zámeckých schodech v domku číslo 5. Prvním jejím vychovatelem byl osvícený moudrý kněz, kaplan P. Jan Havlíček, který ji spolu s ostatními jejími sourozenci vyučoval – přičemž zkoušky z povinné vyučovací látky pak jezdila pravidelně skládat do Jihlavy.
Muzikant
a sbormistr, který dokázal zcela setřít rozdíl mezi amaterským
a profesionálním sborovým zpěvem. Doktor Pavel Jirák.
Narodil
se v roce 1954 v Jihlavě a už od svých středoškolských studií
působil zejména za varhanami v jihlavských chrámech. Hrál také
v Komorním orchestru Horáckého symfonického orchestru a v
orchestru Horáckého divadla.
Pavel
Jirák už v polovině 70. let zahájil spolupráci s jihlavským
chrámovým sborem profesora Bohdana Sroky. S tímto tělesem se
oběma sbormistrům během tuhé normalisace podařilo neuvěřitelně
kvalitně nastudovat a provést desítky děl z oblasti sakrální
hudby. Pavel mezitím vystudoval na Filosofické fakultě v Brně
historii a hudební vědu, nicméně pro své neskrývané křesťanské
přesvědčení nesměl až do roku 1989 svoji profesi vykonávat.
Komunistický režim jej šikanoval tak, že se nesměl k hudebnímu
oboru oficiálně ani přiblížit.
V
roce 1990 se ujal řízení jihlavského sboru Campanula, který
postupně rozšířil až na současných 70 členů.
Po
roce 1989 zastával po nějaký čas i funkci ředitele jihlavského
Musea Vysočiny a věnoval se dle všech svých schopností hudbě.
Do dnešních dnů doktor Jirák řídil více jak 400 koncertů
Campanuly a jeho profesionální umělecké vedení přivedlo sbor k
mnohým oceněním i v mezinárodním měřítku.
A právě dnes vzpomínáme narozenin tohoto výjimečného jihlavského muzikata, muzikologa a dirigenta.
PhDr.
Pavel Jirák se totiž narodil v Jihlavě 26. května roku 1954.
Někdejší márnice s prosekturou, kde za ta desetiletí končilo mnoho chovanců léčebny svoji pozemskou pouť.
Velký „pokoj“ pro desítky choromyslných, kteří zde byli isolováni od okolního světa…
Velký „pokoj“ pro desítky choromyslných, kteří zde byli isolováni od okolního světa…
Fotografie z nepřístupného podzemí jihlavské psychiatrické nemocnice Na Kopečku
V katastru někdejší obce Handlovy Dvory, které byly roku 1951 připojeny k Jihlavě, stojí dnes nejen hypermarket Tesco či trolejbusová smyčka U Gábinky, ale také psychiatrická léčebna, lidově nazývaná Na kopečku.