Horská obec Vlachovice uprostřed Žďárských vrchů u Nového Města na Moravě byla založena někdy před rokem 1496 a nacházela se na kolonisačním území novoměstských pánů – pánů z Lipé. Samotné jméno obce bylo patrně odvozeno od osobního jména Vlach.

Po rozdělení pernštejnského panství v roce 1500 se Vlachovice staly součástí tzv. novoměstsko – jimramovského dvojdílu a později dostaly vlastní pečeť a od těch dob mají ve znaku lípu v obilném poli a nad ní pět hvězd.

Již v roce 1839 obchodníci a průmyslníci na Jihlavsku začali podnikat první kroky k vybudování železniční dráhy z Jihlavy do Vídně a Prahy. Toho roku byl v Jihlavě založen železniční spolek pro výstavbu této tratě. A již o tři roky později pak stavitel Alois Negrelli předložil sedm kvalitních a velmi detailně navržených variant tras železniční dráhy mezi Jihlavou, Vídní a Prahou.

Ani jedna z nich se však nedočkala realisace a tak jihlavští mohli celé další čtvrtstoletí o železniční spojení se světem jen bezmocně a marně usilovat.

Rodák z Petrkova u Havlíčkova Brodu, který se narodil v roce 1882 jako jediný syn petrkovského statkáře.

Vystudoval v Jihlavě gymnasium a nastoupil na pražskou techniku. Studií však zakrátko zanechal a vrátil se zpět na otcův statek. Zde se Bohuslav Reynek začal věnovat poesii a výtvarným uměním a rovněž i překládal.

Začal spolupracovat se staroříšským Josefem Florianem a publikoval v řadě časopisů, zejména katolických. Reynkovy věci vycházely například v Arše, Akordu či v Hostu.

Stará Jihlava se původně rozkládala okolo brodu přes řeku Jihlavu pod Jánským kopcem.

Kostel svatého Jana Křtitele na Jánském kopci byl také prvním farním kostelem v Jihlavě, a to až do roku 1257.

Po nálezu stříbra v Jihlavě si mohutný příliv havířů a důlních podnikatelů vynutil stavbu nového města. To bylo velkoryse založeno na kopci na protější straně řeky.

V zámku v Náměšti nad Oslavou se pěstovala hudba již od dob Karla staršího ze Žerotína od konce 16. století.

Soustavná koncertní činnost se však v Náměšti začala rozvíjet až za vlády rodu Haugwitzů koncem 18. století. Z majitelů zámku v této oblasti vynikal zejména Jindřich Vilém Haugwitz, který byl sám aktivním hudebníkem.

Měřín u Velkého Meziříčí byl založen koncem 13. století. Vzniklo zde proboštství řádu svatého Benedikta, které bylo podřízeno třebíčskému klášteru. V Měříně byl v té době postaven klášter s kostelem svatého Jana Křtitele v románském slohu.

A právě tento klášter, v němž žilo šest bratří s proboštem, rychle kolonisoval okolí. Do správy měřínského probošta tak nakonec patřilo jednadvacet obcí, včetně zhořské a netínské farnosti.

Když v březnu roku 1471 zemřel král Jiří z Poděbrad, vlády se ujala královna Johanna.

To však nemělo dlouhého trvání. Sněm v Kutné Hoře totiž v květnu téhož roku zvolil českým králem Vladislava Jagellonského, teprve patnáctiletého syna polského krále Kazimíra. Panská jednota ovšem tuto volbu odmítla a za českého krále považovala nadále uherského krále Matyáše Korvína – Hunyadiho. Matyáše, zvoleného českým králem již v roce 1469, totiž kromě jiných za legitimního českého panovníka považoval i římský papež.

Spisovatelka, která bývá často nazývaná moravskou Boženou Němcovou. Rodačka z Velkého Meziříčí, Františka Stránecká, vlastním jménem Všetečková.

Narodila se v roce 1839 ve Velkém Meziříčí na Zámeckých schodech v domku číslo 5. Prvním jejím vychovatelem byl osvícený moudrý kněz, kaplan P. Jan Havlíček, který ji spolu s ostatními jejími sourozenci vyučoval – přičemž zkoušky z povinné vyučovací látky pak jezdila pravidelně skládat do Jihlavy.

Muzikant a sbormistr, který dokázal zcela setřít rozdíl mezi amaterským a profesionálním sborovým zpěvem. Doktor Pavel Jirák.

Narodil se v roce 1954 v Jihlavě a už od svých středoškolských studií působil zejména za varhanami v jihlavských chrámech. Hrál také v Komorním orchestru Horáckého symfonického orchestru a v orchestru Horáckého divadla.

Pavel Jirák už v polovině 70. let zahájil spolupráci s jihlavským chrámovým sborem profesora Bohdana Sroky. S tímto tělesem se oběma sbormistrům během tuhé normalisace podařilo neuvěřitelně kvalitně nastudovat a provést desítky děl z oblasti sakrální hudby. Pavel mezitím vystudoval na Filosofické fakultě v Brně historii a hudební vědu, nicméně pro své neskrývané křesťanské přesvědčení nesměl až do roku 1989 svoji profesi vykonávat. Komunistický režim jej šikanoval tak, že se nesměl k hudebnímu oboru oficiálně ani přiblížit.

V roce 1990 se ujal řízení jihlavského sboru Campanula, který postupně rozšířil až na současných 70 členů.

Po roce 1989 zastával po nějaký čas i funkci ředitele jihlavského Musea Vysočiny a věnoval se dle všech svých schopností hudbě. Do dnešních dnů doktor Jirák řídil více jak 400 koncertů Campanuly a jeho profesionální umělecké vedení přivedlo sbor k mnohým oceněním i v mezinárodním měřítku.

A právě dnes vzpomínáme narozenin tohoto výjimečného jihlavského muzikata, muzikologa a dirigenta.

PhDr. Pavel Jirák se totiž narodil v Jihlavě 26. května roku 1954.