Výročí, rodáci, události v historii kraje Jihlavského

Na našem homeopatickém eshopu:

19. červen 1841 – polenský křest dcery (a českého jazyka) Boženy Němcové.

Kaplanka v Polné, v níž bydlel Josef Tapin Kuhn.
(dřevoryt Michael Florian 1911-1984, Stará říše)

Skromný hrob s dřevěným křížem. Travou zarostlý, tak odlišný od okolních velkolepých náhrobků, soch a piet, zdůrazňujících i po smrti přínos a význam zesnulého pro národní dějiny. Nejstarší dochovaný hrob na vyšehradském Slavíně – hrob někdejšího polenského kaplana Josefa Tapina Kuhna.

(Pokračování textu…)

18. červen 1960 – poslední zápisky básnického génia.

A v této chvíli
já se zděsil
co se to stalo s člověkem
co se stalo s jeho tváří
ve které, jak jsem viděl, se neobráželo sebeméně
z dvanácté hodiny historie, jež měla nastat.
..

Jeden z největších moravských geniů, katolický básník Jan Zahradníček, takto ve skladbě Znamení moci jasnozřivě zaznamenává protrpěnou silou své básnické vise pohnutou polovinu 20. století.

(Pokračování textu…)

O jedné podivné hřbitovní kapli, zednářském hraběti a jeho záhadné sebevraždě.

Hřbitůvek ve Větrném Jeníkově se záhadnou opuštěnou kaplí.

Otevíráme s vrzotem černou branku a v nenápadné zatáčce mezi dvěma kamennými zdmi vstupujeme na hřbitůvek ve Větrném Jeníkově.

Ihned během několika vteřin nás překvapí atmosféra: Na rozdíl od některých jiných hřbitovů není ani ponurá, ani pochmurná. Lze ji popsat nejspíše jedním výrazem. Příjemný klid!

Kromě několika zajímavých hrobů s neobvyklými až uměleckými náhrobky zdejšímu hřbitovu vévodí kaple. Ta je však dnes již asi léta prázdná a kromě kříže na stěně – a nečitelné epitafní desky v podlaze – v ní není ani oltář. A kaplička dokonce nemá ani dveře!

(Pokračování textu…)

17. červen 1928 – žena, která zhlíží z poštovních známek déle, než císař František Josef I.

Známka z roku 1938, na níž TGM drží tříletou Evu Neugebauerovou.
(zdroj: Karel Černý)

Eva Haňková rozená Neugebauerová ze Žďáru nad Sázavou drží jeden světový primát. Ačkoli nikdy nebyla státníkem či hlavou státu, její tvář během jejího života zdobila poštovní známky dvou zemí – Československa a samostatného Česka.

(Pokračování textu…)

16. červen 1926 – jihlavská Pančava a Jubilejní lesík.

Pančava v první polovině XX. století.

V údolí říčky Jihlávky u silnice z Jihlavy do Brtnice leží jihlavská čtvrť Pančava. Od středověku je zde v provozu hostinec Zum Mondschein, česky U měsíčního svitu. Tato středověká hospoda byla v pozdějších dobách pojmenovaná hostincem U Slunce, dnes nese název Pančava.

(Pokračování textu…)

15. červen 1953 – osamělý poeta Vysočiny.

Jeden z typických básníků Vysočiny. Rodák z Nové Včelnice, Josef Hrůša. Narodil se v osadě Brabec v Nové Včelnici v únoru roku 1889.

Vzpomínky na dětství v této krásné části Vysočiny zůstaly básníku Hrůšovi po celý jeho další život. To dokazuje například i jeho pozdější báseň „Pouť v Novém Etynku“.

(Pokračování textu…)

14. červen 1970 – den, kdy se páter Řezníček namísto ke svatému Antonínu odebral na věčnost.

Hrob patera Metoděje Františka Řezníčka na jihlavském Ústředním hřbitově.

Jihlavský rodák, provinciál českých františkánů, politický vězeň. Pater Metoděj Řezníček.

Narodil se v Jihlavě 12. července roku 1902 a v roce 1922 vstoupil do řádu františkánů.

Kněžské svěcení přijal v roce 1926 a pak působil postupně jako magistr noviců, prefekt koleje v Kroměříži či kvardián u Panny Marie Sněžné v Praze.

(Pokračování textu…)

13. červen 1942 – Zakladatel Sokola a musejního spolku, třešťský radní Rudolf Krebs.

Narodil se v Třešti v roce 1875 v hostinci U Slunce. Vyučil se řezníkem a po výhodném sňatku si koupil hostinec v nádražní ulici. Z toho časem vybudoval prosperující a známý hotel.

Rudolf Krebs se brzy stal organisátorem kulturního a sportovního života v Třešti. Založil Sokol a byl zvolen prvním předsedou musejního spolku ve městě. Byl zvolen do městské rady a zasadil se o opravu kostela svaté Kateřiny.

V roce 1933 zachránil při požáru život třešťskému továrníku Münchovi, kterého s nasazením vlastního života vytáhl ze studny. Darem pak od vděčného továrníka dostal pozemek na stavbu svého nového domu.

(Pokračování textu…)

12. červen 1941 – Kohnerovi, jediná doložená židovská rodina v Hybrálci.

Dnešní pamětní deska na zdi hybráleckého hřbitůvku.

Před zdí hřbitova v Hybrálci u Jihlavy byl kdysi náhrobek hybráleckého Žida a obchodníka, Jakoba Kohnera…

Tento kupec měl kdysi v Hybrálci obchod a když zemřel, byl pohřben před hřbitovní zdí. Jako Žid totiž nemohl být na katolický hřbitůvek – který byl v Hybrálci založen roku 1871 – pohřben.

(Pokračování textu…)

11. červen 1619 – záhadný zázrak tří povětroňů, tří liter a tří křížů na nebeské báni.

Calendarium perpetuum oeconomicum a zpráva o odraneckých meteorech z roku 1619.

V tresoru starých tisků v knihovně národního musea v Praze je dodnes uložen vzácný tisk z počátku 17. století. Je jím soudobá reportáž Šebestiána Želechovského z Želechova o výjimečné události ve vsi Odranec u Nového Města na Moravě.

(Pokračování textu…)

11. červen 1950 – udavačské hlášení o soudruzích nesoucích nebesa v průvodu o Božím Těle.

Jeden ze snímků lidí před kostelem Matky Boží v Jihlavě, pořízený za záclonou informátorem StB.

Již v roce 1264 nařizuje papež Urban IV., aby se vždy ve čtvrtek po oktávu svatodušním slavil svátek Božího Těla.

(Pokračování textu…)

10. červen 1821 – závěje sněhu a mrazy na Jihlavsku a Polensku.

Chladno a deštivo. Tak tento obrázek poloviny června je zpravidla málokomu po chuti. A tak lidé – naladěni již na letní počasí – nelibě nesou tyto obvyklé červnové změny k horšímu.

(Pokračování textu…)

Ne vždy jsou jarní deště požehnáním, aneb o strašném hladomoru 1771 v Měříně.

Chrám sv. Jana Křtitele v Měříně.

Současné studené a mokré jaro roku 2020 sice mnozí (pod vytrvalou mnohaletou masáží médií o údajném oteplování a suchu) vítají, ale jak čteme v historických archivech, takovéto jarní počasí skoro nikdy nikomu nic dobrého nepřineslo.

(Pokračování textu…)

9. červen 1700 – za krádež jehněte s ovcí veřejné hlavy stětí.

Brtnice u Jihlavy.

Za krádež mohl ještě docela nedávno delikvent přijít o život. Ještě před třemi sty lety se totiž za krádeže odsuzovalo k trestu smrti naprosto běžně. A to bez jakéhokoli důkladného vyšetřování.

(Pokračování textu…)

8. červen 1721 – jak na farní zahradě v Havlíčkově Brodě zázračně vykvetl trojitý tulipán.

Chrám Nejsvětější Trojice v Havlíčkově Brodě postavený děkanem Seidlem na základě zázraku s tulipánem. (foto Eva Krpálková)

O slavnosti Nejsvětější Trojice v roce 1721 došlo na faře děkanství v Německém Brodě k prazvláštní události.

(Pokračování textu…)

8. červen 1924 – jihlavský očistec Bedřicha Smetany.

Smetanova ulice č. 2 v Jihlavě, kde budoucí skladatel, jako student jihlavského gymnasia, necelé dva roky bydlel. Neprožíval zde ovšem příliš štastné období.

Jsou jakási podivná pravidla, která – nám neznámým způsobem – fungují po celé věky s železnou pravidelností. Jedním z nich je i axiom, podle něhož se mnozí pozdější geniové zpravidla objevují v řadách těch zdánlivě nejhorších žáků a studentů.

(Pokračování textu…)

Křemešnické poutě k Nejsvětější Trojici.

Pouť na Křemešníku v roce 1935

Dvě velká poutní místa poblíž Jihlavy bývala po staletí cílem poutí Jihlavanů. Na svátek Nejsvětější Trojice směřovali na Křemešník, kde pramení léčivá zázračná studánka, v červenci pak v zástupech na zázračnou Horu Karmel u Kostelního Vydří.

Jak uvádějí farní záznamy, v roce 1866 o hlavní křemešnické pouti bylo prý při všech mších svatých jen za jedinou neděli napočítáno neuvěřitelných 40 tisíc svatých přijímání!

(Pokračování textu…)

Zázračné studánky na Křemešníku.

Kaplička, pod jejímž oltářem pramení Zlatý zázračný pramen…

Na naší tajuplné mystické poutní hoře Křemešníku je studánka zvaná Zlatá. Z tohoto pramene periodicky prýští zázračná léčivá voda po celou zimu až do pouti o Nejsvětější Trojici.

(Pokračování textu…)

7. červen 1921 – rodák z Kamenice u Jihlavy, politický vězeň a převor kláštera v Nové Říši.

Klášter v Nové Říši.

Premonstrát, kněz a politický vězeň. Rodák z Kamenice u Jihlavy, převor novoříšského kláštera Metoděj Vladimír Vitula. Pocházel z hudebně založené rodiny, v níž se stal knězem i jeho starší bratr Bohuslav (1919 – 1990), jenž byl mimo jiné v letech 1960-1979 děkanem u sv. Jakuba v Jihlavě. Vladimírův nejmladší bratr Jiří Vitula (1925-2012) se stal pro změnu známým hudebním publicistou a jedním ze spoluzakladatelů Pražského jara.

(Pokračování textu…)

6. červen 1468 – jak Třebíč zpustla tak, že v jejích sutinách vyli vlci.

Středověká Třebíč, vídeňská rytina.

Na několik let město Třebíč přestalo existovat. Zbyly jen opuštěné a ohořelé trosky města, které bylo uherským obléháním v červnu 1468 zcela vydrancováno.

(Pokračování textu…)

5. červen 1436 – zahájení jihlavského „basilejského“ sněmu.

Ulice Matky Boží v polovině 15. století… (Gustav Krum)

Přijímání Těla a Krve Kristovy tak, jako u nejstarších východních církví, tedy pod způsobou chleba i vína, bylo po mnoha dlouhých staletích poměrně zásadní výsadou, které se dostalo v rámci římské církve v 15. století římskokatolické církvi české.

Tato výjimka z římského způsobu přijímání této svátosti vstoupila v platnost pro území Království Českého a Markrabství Moravského v roce 1436 na jihlavském jednání mezi zástupci Čechů, římského císaře a prelátů basilejského koncilu.

Původně byl jihlavský sněm svolán na 15. března, poté přeložen na 23. duben a nakonec odložen až na svatodušní svátky, které v roce 1436 připadly na neděli 27. května.

Jenže až teprve v úterý po svátku Nejsvětější Trojice se Jihlavané dočkali slavného vjezdu císaře Zikmunda s císařovnou Barborou do bran města. Toho dne vjížděl Zikmund – syn otce vlasti Karla IV. – do Jihlavy jako císař římský, král německý a uherský, aby po více jak dvou měsících z Jihlavy odjížděl navíc i jako plně uznaný král český. Aniž však přitom tušil, že se v Jihlavě stal posledním Lucemburkem na českém trůně…

A tato dějinná událost, tedy slavný vjezd římského císařského páru do Jihlavy a současně s ním slavnostní zahájení jihlavského sněmu, se odehrála v úterý 5. června roku 1436.

4. červen 1886 – den, kdy Třebíč získala železniční spojení se světem.

Devatenácté století je nazýváno věkem železnice. Ocelové kolejnice z některých vsí učinily během několika málo desetiletí důležitá centra, z mnohých staroslavných měst naopak bezvýznamná provinční městečka. To vždy záleželo na tom, kdy a zda vůbec železná dráha do té které lokality dorazila.

(Pokračování textu…)

Lipnice – místo, kde byl napsán Švejk, a také místo posledního odpočinku Jaroslava Haška.

Mysteriosní starý hřbitov téměř dokonale ukrytý mezi domky naproti hradu v Lipnici nad Sázavou. Městečku stejně daleko od Havlíčkova Brodu, Pelhřimova i Jihlavy.

Jakoby hříčkou potměšilého osudu je dnes přímo naproti vstupní bráně zarostlého hřbitova věštírna a vykladačství karet.

Pohled přímo od hrobu Jaroslava Haška na zámek v Lipnici.

Tak to je již téměř sto let místo posledního odpočinku mystifikátora a spisovatele Jaroslava Haška. Muž v posledních letech svého života neoddělitelně spojený s Lipnicí nad Sázavou.

(Pokračování textu…)

3. červen 1993 – narozeniny rozhledny Pípalky na Křemešníku.

Pípalka na Křemešníku, pohled od poutního chrámu Nejsvětější Trojice.

Na poutní hoře Křemešník, v nadmořské výšce 765 metrů, stála první vyhlídková věž již od první poloviny 20. století. Původně se jednalo o pouhou 25 metrů vysokou měřičskou věž, kterou později převzalo do správy město Pelhřimov. To ji teprve upravilo na veřejně přístupnou rozhlednu.

(Pokračování textu…)

Třídy v českých a moravských vlacích: Buržoasní přežitek, nebo praktické opatření?

Jízdenka z Vídně severozápadního nádraží do Okříšek na 3. vozovou třídu rychlíku. Jízdenka v půli dělitelná, tištěná ještě za doby železniční společnosti ÖNWB. Byla vydána 24. 12. 1910, tedy záhy po zestátnění ÖNWB.
(Sbírka: Franz Enickl)

I jízda vlakem kdysi měla své možnosti. Dle přání a obsahu peněženky si mohl cestující v každém vlaku vybrat, zda pojede v soukromí svého kupé na červeném plyši první třídy, na koženém sedadle v kupé třídy druhé či namačkán ve vagoně na dřevěných lavicích v třídě třetí.

Dnes již dávno nežijí ti, kteří by ještě pamatovali, že na českých železnicích byla svého času k disposici i třída čtvrtá. Již roku 1869 zavedla Severozápadní dráha ve svých vlacích mezi Jihlavou, Znojmem a Vídní vozy čtvrté třídy, v nichž mohli cestující pouze stát.

Jenže: V roce 1870 stála například jízdenka z Jihlavy do Německého Brodu čtvrtou třídou 30 krejcarů, zatímco v druhé třídě musel pasažer za stejnou trasu na dřevo složit krejcarů dvaaosmdesát. Čtvrtá třída byla nicméně na jihlavsko-vídeňské dráze zrušena již v březnu roku 1884.

(Pokračování textu…)