V červenci roku 1822 se v rodině soukenického mistra v Telči narodil dnes prakticky zapomenutý telčský rodák, právník, vlastenecký buditel a literát Jan Vlk.

Po absolvování gymnasia v Jihlavě studoval filosofii na universitě v Brně a své studium práv ukončil na Právnické fakultě olomoucké university. Od roku 1850 Vlk působil v soudní službě v Trenčíně, Skalici a v Bratislavě. V roce 1860 byl jmenován c.a k. notářem ve Znojmě, kde se zapojil do českého národního života.

Prosaik a žurnalista, tvůrce vážného i zábavného pražského románu, publicista a editor. Rodák z Chotěbořska, Ignát Herrmann.

Narodil se v Horním Mlýně u Chotěboře v srpnu roku 1854. Nedokončil gymnasium, učil se kupcem v Praze a současně s tím po boku svého bratra – juristy – pronikal mezi literáty a žurnalisty, aby se nakonec prosadil jako redaktor v Humoristických a Národních listech.

Neprostupný hustý pohraniční prales, kterým podle řeky Doubravy mezi močály a bažinami vedla úzká stezka od Čáslavi na Moravu. Hranice mezi Čechami a Moravou byla v drsném a divokém kraji českomoravského pomezí v 13. století pouze tu a tam chráněna strážnicemi a opevněnými hrádky.

Mistrovo dílo nikdy nepřestalo mít vazby k Vysočině, k podmanivému kraji. Zde se podle kritiků zrodil barevný základ jeho malířské palety, odtud snad přenesl do svých pláten bílé štíty chalup a promítl mlčenlivá podobenství samot.

Pátého července Léta Páně 1875 sloužil farář Sohn ve Vysokých Studnicích u Jihlavy, v chrámu Nejsvětější Trojice, o půl desáté dopoledne, slavnou mši svatou k poctě slovanských věrozvěstů. Jak to bývalo v moravských farnostech již tehdy zvykem, přestože oficiální jejich svátek byl papežem Lvem XIII. v římské církvi ustanoven až o pět roků později…

Úder blesku bývá velmi častým předmětem zápisů v kronikách a letopisech. Tak například můžeme číst v první farní kronice městečka Měřína zápis o tragické bouři, která nad Měřínem zuřila v červenci roku 1739.

Bradlo. Staroslovanský výraz pro úskalí či skalisko. U Jihlavy bývaly ve středověku hned dvě vsi toho jména. První se připomíná již v roce 1226 a byla tehdy v majetku želivského kláštera. Podle všech indicií s toto Bradlo nacházelo někde mezi železniční zastávkou ve Dvorcích a dnešním kruhovým objezdem na silnici 602, kde se větví cesta na Pelhřimov a Kostelec. Druhé Bradlo se dnešních dnů naopak dočkalo:

Zatímco v moderní době se hrozba epidemií řeší pozavíráním chrámů a drastickými pokutami pro kněze i věřící, kteří by se odvážili zúčastnit bohoslužeb za odvrácení nákazy, naši moudří předkové k věci přistupovali naprosto jinak.

Když v roce 1714 v českých zemích zuřil mor, a jen v průběhu dubna, května a června ve Velkém Meziříčí zemřelo 327 lidí (Meziříčí mělo tehdy zhruba dva tisíce obyvatel), zavázali se obyvatelé města ke společnému slibu velké prosebné pouti k netínské Panně Marii.

Ekonom a politik. Nejvýznamnější český národohospodář 19. století, profesor na několika vysokých školách, poslanec a ministr rakouské vlády. Třebíčský rodák Albín Bráf.

Celkem 1.352 Židů z Jihlavska a okolí nedobrovolně odjíždělo do Terezína v květnu 1942. Jeden však již po několika kilometrech jízdy scházel. Doktor Rudolf Goldmann – odborný lékař z Jihlavy, autor četných prací ze zubního, nosního a krčního lékařství. Ten totiž vyskočil poblíž Jihlavy z jedoucího vlaku a podařilo se mu neuvěřitelné – unikl strážím SS a ukryl se v lesích poblíž Kamenice u Jihlavy.

Rovných 70 roků letos v únoru uplynulo od smrti jednoho z mučedníků našeho kraje, kněze Josefa Toufara.

(Příběh Číhošťského zázraku je dostatečně znám, tudíž jej zde nebudu opakovat – případné zájemce jen odkazuji na dřívější naše materiály o této dodnes nevysvětlitelné záhadě například zde.)

Nicméně stojí za to připomenout ještě jedno kulaté výročí tohoto kněze, jenž se patrně v brzké době se přiřadí mezi oficiální mučedníky římskokatolické církve.

Gotická sídla šlechty přestala v 16. století pomalu vyhovovat požadavkům na kvalitní bydlení. Mnoho šlechticů začalo proto své staré hrady přestavovat v renesančním duchu. A dosti často byly příčinou těchto rekonstrukcí živelné pohromy.

Stejně tak tomu bylo i v případě přestavby gotického hradu v Polné na zámek po roce 1584. Tehdy za bouře otevřeným oknem v horním patře vnikl do hradu kulový blesk a tehdejší sídlo pánů z Hradce zapálil.

Sbormistr a hudební skladatel. Katolík, antikomunista a politický vězeň, rodák z Polné, Zdeněk Skočdopole. Narodil se v roce 1923 v rodině obuvníka a po měšťanské škole absolvoval obchodní školu v Jihlavě.

Vynálezce tuzemských párků a uzenářský geinus. Rodák ze Světlé pod Javořicí, František Satrapa.

Narodil se zde v roce 1849 a v Nové Bystřici, za nedalekou zemskou hranicína české straně, se vyučil řezníkem. Zkušenosti poté sbíral jako tovaryš ve Slavonicích, v Schremsu a nakonec i ve Vídni. Zde pracoval u vyhlášeného vídeňského řezníka a uzenáře Ernsta a právě u něho se v uzenářském řemesle značně zdokonalil.

Trčkové z Lípy – starý rod českých vladyků. První zmínky o nich pocházejí z 15. století, kdy je jako držitel hradu Homole zmiňován Mikuláš Trčka. Tento Mikuláš dobře vycházel s králem Zikmundem, kterému i půjčoval peníze, a nashromáždil tak pro své potomky jeden z největších majetků v zemi.

Třicet devět let se v jihlavských ulicích ozývaly zvonky tramvají. Vozy elektrické pouliční dráhy s kolejemi o rozchodu jednoho metru vozily Jihlavany i návštěvníky města nepřetržitě od roku 1909 až do konce let čtyřicátých.

Lékař, učenec a spisovatel. Rodák z Velkého Meziříčí Adam Huber Meziříčský, řečený z Riesenpachu. Narodil se zde 3. března roku 1545.

Získal lékařské a filosofické vzdělání a v roce 1612 byl zvolen rektorem Karlovy university. Adam Huber je autorem mnoha lékařských spisů – například Apotheky domácího lékařství či Regimentu zdraví. Zde učenec čtenářům na svoji dobu velmi moderně radil, jak si zachovat plné zdraví až do vysokého věku.

Básník a povídkář existenciálního ladění. Rodák z Krásněvsi u Velkého Meziříčí, Ladislav Dvořák.

Uprostřed války maturoval na reálném gymnasiu v Meziříčí, aby byl ale vzápětí totálně nasazen do letecké továrny v Praze.. Na konci války se zde aktivně zúčastnil pražského povstání a záhy nastoupil na Filosofickou fakultu Karlovy university studovat bohemistiku a filosofii. V roce 1948 byl ovšem nastupujícím komunistickým režimem ze studií vyloučen.

Zatímco svěcení kostelů historicky provázejí mohutné oslavy, jejich odsvěcení se zpravidla odbývá v naprosté tichosti. Tak například bývalý jihlavský dominikánský kostel, svědek královských svateb a přísah, byl po svém zrušení za josefinských dob narychlo odsvěcen bez jakékoli účasti veřejnosti ještě za ranního šera.

A prakticky stejný osud na konci 18. století potkal i někdejší kostelík Panny Marie Pomocné v Brtnici.

Konkurence se v českých zemích historicky nikdy neodpouštěla. Cechovní zřízení až do poloviny 19. století svým odporem ke konkurenci úspěšně zabránilo vzniku tržního prostředí ve střední Evropě. To byl i případ královského města Jihlavy.